V 16. století se v Českých zemích stalo dobrým vkusem, aby zámožný šlechtic zaměstnával ve svých službách vedle umělců a architektů také odborníky z vědeckých profesí. Nejen na dvoře císaře Rudolfa II. ale i na řadě dalších šlechtických sídel se tak pěstují obory jako například astronomie (astrologie), meteorologie, jemná mechanika a zejména alchymie. I když bývá někdy alchymie označována za předchůdce chemie, nejednalo se z dnešního hlediska o čistě vědecký obor. Alchymie se sice zasloužila o rozvoj experimentálního výzkumu, objevila řadu nových látek a chemických postupů, zároveň ale byla silně prostoupena magií, což je pro moderní pojetí vědy zcela nepřípustné. Smyslem alchymistického výzkumu bylo "dokončit to, co příroda nechala v hrubém tvaru". Konkrétně se jednalo zejména o pokusy vyrobit Kámen mudrců (měl sloužit např. k výrobě zlata), elixír mládí atd.

Rod Zajíců z Hazmburka sídlící na budňském zámku rozhodně nechtěl zůstat stranou tomuto módnímu trendu. Prvním známým členem rodu, který podlehl zájmu o alchymii byl Jan Zajíc z Hazmburka (†1553). Za jeho vlády na Budyni došlo k obrovskému výbuchu v jedné ze zámeckých věží, při kterém byl silně poškozen zámek a zahynulo 11 lidí. I když oficiální zprávy udávaly, že výbuch způsobil strážný, který zanechal v komoře se střelným prachem zapálenou svíčku, objevují se mezi badateli spekulace, že se mohlo jednat o výbuch v alchymistické laboratoři.

Bezpečně historicky doložena je alchymistická činnost na budyňském zámku až u potomka výše jmenovaného šlechtice. Byl jím jeho vnuk Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1616), který byl význačným právníkem a zastával důležité státní funkce. Nejenže byl štědrým mecenášem vědců a umělců, i on sám byl v přírodních vědách dosti znalý: například v astronomii nebo v alchymii, kterou osobně provozoval. Aby dosáhl kýženého úspěchu a předčil ostatní šlechtické nebo císařské laboratoře, vynakládal pro účely alchymistického bádání nebývale vysoké finanční prostředky. Tato posedlost se mu a potažmo i celému jeho rodu stala osudnou.

Z písemných pramenů jsou známa jména celkem tří alchymistů, kteří na Budyni působili. Prvním z nich byl Bavor mladší Rodovský z Hustiřan, který byl učencem evropského rozměru. Vědě zasvětil celý svůj život a konec konců i veškerý svůj majetek. Ironií osudu se stala skutečnost, že Rodovský, který svá poslední léta strávil na Budyni, kde také kolem roku 1600 zemřel, zde nesepsal žádnou ze svých vědeckých prací. Jediným známým dílem, které za jeho působení na Budyni vzniklo, byla kniha z roku 1591 s názvem "Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají".

Další dva, nám jmény známí budyňští alchymisté, byli na rozdíl od Rodovského spíše podvodníky, kteří, převedeno do dnešní češtiny, tunelovali majetek svého zaměstnavatele skrze falešné účtenky na nákup surovin. Prvním z nich byl Levantinec Mamugna, který chodil po Budyni se dvěma velkými černými psy, o kterých tvrdil, že jsou to ďáblové. O sobě říkal, že umí vyrábět zlato ze rtuti, z kamene i ze dřeva. Původně se pokoušel vetřít do císařské laboratoře, tam si ale hlídal své výsadní postavení jiný vykutálený alchymista jménem Kelley. Proto musel vzít Mamugna za vděk méně lukrativním zakázkám na českém venkově. Z Budyně se pak tento ambiciózní alchymista vydal hledat štěstí dál. Jeho cesta skončila roku 1591 v Mnichově, kde byl za své podvodné chování odsouzen a "oběšen na pozlacené šibenici, pod níž byli katem zabiti i oba jeho psi a zakopáni s ním ve společné jámě".

Druhým pochybným alchymistou na Budyni byl Polák Michal Sendžimir, řečený Sendophax. Snad náležel k těm alchymistům, kteří něco uměli, ale prostředky na své pokusy získávali podvody a tak žili ve věčném útěku. Sendžimir byl v roce 1599 vsazen do vězení za podvody, jichž se dopustil na bohatém pražském měšťanovi Korálkovi z Těšína, který se rovněž oddával alchymii. Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka z vězení Sendžimira vykoupil a ten se na oplátku pokoušel vyrobit na Budyni kámen mudrců. To se mu však pochopitelně nepodařilo.

I když se Sendžimir, na rozdíl od svého předchůdce Mamugny, dožil vysokého věku, vybrala si alchymie na budyňském zámku jinou daň. Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka se díky nákladným přestavbám svých sídel a výdajům na alchymistické bádání natolik zadlužil, že byl roku 1613 svými věřiteli donucen téměř celý svůj majetek včetně Budyně prodat. O tři roky později zemřel a nikdo z jeho potomků již slávu a bohatství kdysi tak mocného rodu neobnovil.

Pokud vás tato část historie budyňského zámku zaujala, neváhejte a zámek navštivte. Vedle zajímavé historické expozice je největším tahákem prohlídky právě alchymistická dílna.

Čerpáno z článku: Karel Pejml: Budyňští alchymisté, Vlastivědný sborník Litoměřicko XXIV, 1988, str. 123-130.