Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
Vyhledat
O stránkách




Menu - reklama


Reportáž z cest

Bílé stráně u Litoměřic v červenci 2011


Polovina roku je dávno za námi, dnes je již 26.července. Říká se, svatá Anna, chladna zrána a počasí potvrzuje pravdivost tohoto rčení. Chladnější den přímo vybízí k výletu a protože už nějaký čas uvažuji zajet znovu na Bílé stráně u Litoměřic, podívat se, co tam kvete v tuto roční dobu, jedeme. Já a psí kamarádka.

Auto nechávám opět na pokraji Žitenic a jdeme polní cestou kolem Mostky, jenže místo rovně do Litoměřic zabočíme vpravo na Bílé stráně. Cesta tentokrát není blátivá, jako při naší návštěvě v květnu, ale zatažená obloha a dusno varují, že by mohla brzy být.

Dorazím na místo a zůstanu v úžasu stát, celou stráň naprosto opanovala bělozářka větevnatá, všude, kam oko pohlédne, jsou její bílé kvítky na dlouhých tenkých stoncích. Je zde naprostý klid, kromě nás tu nikdo jiný není, jen zdola od potoka jsou slyšet hlasy dětí, bývají tam každoročně dětské tábory. Procházím zvolna s foťákem horní pěšinku, kromě bělozářek je tu téměř na každém kroku len žlutý a čilimník černající. Další v pořadí, co do množství, by mohl být černohlávek velkokvětý, ožanka kalamandra, hvězdnice chlumní, oman britský a odkvétající pětiprstka žežulník. Sejdeme níž na prostřední cestičku,( jdeme vlastně svahem napříč cikcak), rostou zde jiné rostliny, než nahoře. První, co na této pěšině potkám, je hořec křížatý, vidím tu jen ten jediný, dále keříky jehlice trnité, chrastavec rolní v barvě růžovofialové i modré, dobromysl obecná, šalvěj přeslenitá, celík zlatobýl, pětiprstka žežulník, na rozdíl od svých téměř odkvetlých kolegů nahoře, zde stále ještě v plné kráse a v kombinaci s bělozářkami tvoří úžasnou podívanou. Bělozářky v jednou krátkém úseku vystřídá hustý porost černýše hajního.

Toto chráněné území není ani tak veliké, ale střídáním míst osluněných a zastíněných zde vznikly podmínky pro celou řadu různých rostlin. Scházíme na dolní cestu, vidím, že tady jsou části louky posečené a sklizená suchá hmota se tu spaluje. Mineme několik takových ohnišť - či popelišť, na některých vysoká vrstva popela ještě sálá žárem. O pár metrů dál je další hromada sušiny připravená ke spálení. Pokračujeme proti proudu potoka, roste tu obvyklý plevel, netýkavka menší, bršlice a kopřivy. Po chvíli narazíme na vysoký porost jarmanky větší, je vidět, že se jí zde ve stínu a vlhku dobře daří. Kromě jarmanky jsou tady i zvonky, kopřivolistý a klubkatý. Na konci této cesty, téměř u obce Skalice, si u můstku přes potok na chvíli odpočineme. Z místa, kde sedíme, jsou pěkné výhledy, vlevo na Radobýl, vpravo na Kamýk a Hradiště. Je tu příjemný chládek, ale také klíšťata, jak brzy zjistím. Po ruce mi během krátké chvilky leze již druhé.

Úzkou vyšlapanou stezkou vystoupáme nahoru, přecházíme pak velkou, posečenou louku. I odsud jsou krásné výhledy na Středohoří. U strmé, opukové cesty na konci louky naproti Kočce, kudy jsem na Bílé stráně šla v květnu, roste prorostlík srpovitý, chrpa luční, devaterník velkokvětý a řada dalších rostlin. Ani tady nechybí výhledy, na Kočku, Labe a Říp, Hořidla, Skalky, Holý vrch a Křemín u Křešic. Dojdu k autu a mám z této návštěvy dobrý pocit. Bílé stráně mají co nabídnout snad v každé roční době. Byla jsem zde před pár lety v listopadu a bylo tu moc pěkně. A jestli se zastavím za pár dalších měsíců, bude to tady stále krásné a hlavně pokaždé jiné. Takže ne sbohem, věřím, že zase někdy na shledanou.

Zdena Vojtíšková

































Encyklopedie > Cestopisy > Bílé stráně u Litoměřic v červenci 2011




Úvod   Napište nám   Copyright

Tato stránka byla naposledy aktualizována 12. 8. 2011


 České středohoří
Kouzla krajiny 
ceskestredohori.cz