Poslední akcí občanského sdružení Středohoří Sobě v roce 2008 se stala exkurze s názvem "Architektura ústecké čtvrti Klíše". Konala se v sobotu 6. prosince a přes pochmurné sychravé počasí dorazil nečekaně velký zástup zájemců, který v dopolední části čítal téměř necelou padesátku hlav. Místo srazu bylo stanoveno do samotného centra Klíše, tedy na křižovatku "Hvězda". Sem s mírným zpožděním dorazila i hlavní hvězda onoho sobotního dne - architekt Matěj Páral. Po krátkém úvodu, kdy jsme byli zasvěceni do teorie vzniku zahradních měst a okolností vzniku obytné čtvrti Klíše, jsme se vydali vstříc objektům "vilové" architektury, kterým byla zasvěcena celá dopolední část.

Protože není možné ve zkratce vyjmenovat všechny objekty, před kterými jsme se zastavili, ani reprodukovat všechny zajímavé myšlenky a informace, se kterými nás náš průvodce seznámil, uvádím zde ve zkratce jen malý zlomek toho, co zaznělo a co mi nejvíce utkvělo v paměti. Naši pozornost orientoval architekt Páral zejména k těm objektům, které vybočovaly z běžné produkce a které byly v době svého vzniku progresivními objekty: dvojdům s plochou střechou ve Střížovické ulici, vila ústeckého hudebníka Viktora Ratky v ulici Na Výrovce čp. 20 (výstavba 1927-1928, pravděpodobně první vila s plochou střechou v Ústí n.L.), další zastavení bylo před atypickou vilou ve stejné ulici opodál. Neminuli jsme ani dřevěné tzv. finské domky v Gočárově ulici nebo původní slepeckou školu (dnes budova vojenské správy) ve Štefánkově ulici. Kromě ukázek architektonického dědictví 20. století jsme byli našim průvodcem seznámeni i se smutnější, leč přirozenou stránkou věci, kterou je zánik zajímavých detailů, ke kterým dochází při úsporných a necitlivých rekonstrukcích.

Poté jsme přešli Masarykovu ulici a ocitli se pod vrchem Holoměří, kde se nacházejí dva velmi zajímavé objekty. Tím prvním je vila v Herbenově ulici s unikátně řešenou střechou: ta je z poloviny valbová a z poloviny plochá. Neméně zajímavá je i její historie, neboť ve svých zdech hostila význačné hudební osobnosti. Po několika slovech, která zazněla před moderní modlitebnou Bratrské církve v ulici "V Zahrádkách" jsme se odebrali k nedaleké funkcionalistické "Fischerově vile". Tu si nechal v roce 1930 vystavět majitel přilehlé továrny na barvy a laky. Odsud se celá skupina odebrala za odborného výkladu na druhou stranu téže ulice a dále až k Masarykově ulici, kde jsme byli upozorněni zejména na nově zrekonstruovanou budovu tehdejší Ústecké spořitelny.

"Vilovou uličkou" jsme se vydali kolem dřevěných domů k vrcholu dopolední vilové části, kterým byly prvorepublikové vily, od architekta Erwina Katony. Jedná se o tři funkcionalistické stavby: Vila Pick (dnešní lékárna na rohu Beethovenovy a Štefánikovy ulice), vila Klimsch (na rohu Slavíčkovy a Štefánikovy ulice) a zejména vila Pietschmann z let 1932-1934 (na rohu Štefánikovy ulice a ulice Na Stráni), kterou je možno považovat za nejvýznamnější ústeckou prvorepublikovou vilu, byť je její původní vznosný ráz již dosti setřelý (dnes slouží jako školka).

Po hodinové pauze na oběd se za stále více deštivého počasí rozběhla druhá, neméně zajímavá část exkurze, která byla věnována zejména bytovým domům, školám a bývalé nemocnici. Prvním zájmovým objektem, prezentovaným stále dosti početné skupině zájemců, byla budova restaurace "Na Hvězdě", po které následoval bytový komplex umístěný za parkem v téže lokalitě. Odsud jsme se přemístili níže k bytovým domům nad školou v Palachově ulici a dále skrze domy vybudované v tzv. "Heimat-stylu" až do Resslovy ulice. Přirozeně jsme při naší procházce nemohli vynechat ani unikátní pavlačové esovitě prohnuté domy v ulici Na Vlnovce. Záhy jsme se ocitli před historickou , nově zrekonstruovanou budovou Univerzity J.E. Purkyně v ulici České mládeže, výklad neminul ani její mladší "brutalistickou" přístavbu. Následovala budova dnešní průmyslové školy v Resslově ulici, dále základní škola a zdravotní škola v ulici České Mládeže. Blok věnovaný školním stavbám byl pak zakončen u budovy základní školy v Palachově ulici, navržené Josefem Gočárem, tedy pravděpodobně nejvěhlasnějším architektem, který se v Ústí nad Labem kdy realizoval.

Poté jsme se podél řadových bytových domů v Palachově ulici, které jsou zbudovány v několika architektonických slozích, dostali do areálu bývalé nemocnice. Ta je dnes postupně adaptována na univerzitní kampus. Nejvýznačnější částí tohoto areálu jsou dva pavilony provázané navzájem spojovacím traktem, navržené roku 1926 architekty F. J. Arnoldem a E. Krobem. Zde náš průvodce vyjádřil značný kus skepse z necitlivého přístupu a naprostého nerespektování architektonické historické hodnoty tohoto komplexu, který je srovnatelný například se známým Veletržním palácem v Praze.

Z areálu bývalé nemocnice jsme se přesunuli kolem bytových domů v Klíšské ulici nad areál ústecké Spolchemie, kde jsme byli upozorněni na provozní budovu "Potaš II". Ta totiž nese, podobně jako několik toho dne prezentovaných budov, pro Ústí n.L. velmi typický architektonický prvek - "věžovitý blok" vystupující z ploché střechy domu. To se již blížilo finále: průvodcem jsme byli seznámeni s dekonstruktivistickým pojetím v současné architektuře, jehož jedinou ukázkou v Ústí n.L. je (k velkému překvapení téměř všech účastníků exkurze) provedení obchodního domu Kaufland. Od Kauflandu jsme se vydali k průmyslovým kopulím umístěným ve svahu Ovčího vrchu, odkud se naskýtal výhled na město doplněný téměř utopistikou industriální kulisou blízkého okolí. Zde se náš skvělý průvodce rozpovídal nejen o architektuře, ale i o svých pocitech a vlastním chápání architektury.

Pak už následoval jen potlesk. Panu architektovi Matěji Páralovi patří velký dík, že nás nezištně provedl po Klíši a nezbývá než dodat, že se těšíme na další pokračování, v jiné ústecké čtvrti. Za sebe osobně mohu ještě na závěr dodat, že do té doby všední a obyčejné domy v mém okolí, pro mě díky této příjemné exkurzi ožily a staly se skutečně zajímavým předmětem k pozorování, obdivu i zamyšlení. Bližší informace o většině z prezentovaných objektů naleznou případní zájemci na internetových stránkách www.usti-aussig.net.

za o.s. Středohoří Sobě

Jiří Šedivý