V mlhou zahaleném a drobným deštěm zkrápěném labském údolí se ráno v sobotu 5. listopadu v obci Malé Březno sešli účastníci v pořadí již třetí exkurze, kterou v tomto roce pořádalo naše občanské sdružení Středohoří sobě. Včetně tří opozdilců, kteří se k nám připojili až ve Vitíně, čítal náš počet tentokrát 26 osob.

Po odrecitování zahajovací básně, složené na počest exkurze, Honzou Kvapilem nebylo již třeba žádných dalších slov, neboť v sobě obsahovala všechny základní údaje o celé akci i varování před možnými nebezpečenstvími. Mohli jsme vyrazit.

Nejprve naše stopy zamířily k opuštěné samotě, označované na starých mapách jménem Gut. Po krátké prohlídce (ruiny stavení, sklep) jsme se vydali přes nádherné louky s výhledy směrem k Vitínu. Zde již dostala slovo hlavní hvězda našeho programu, historička Eliška Nová, která nás nečekaně vybavila několikastránkovým barevným průvodcem po vsi, obsahujícím mapy, dobové fotografie a stavební plány. Po Eliščině přednášce o historii, životě a stavebním vývoji zaniklé vsi Vitína a po následující diskuzi, jsme si prolezli pozůstatky některých staveb a sklepních prostor. Pak již nezbývalo, než se s romanticky působivým Vitínem rozloučit a pokračovat k další opuštěné a zarůstající vsi - Staré Homoli.

Po stručné informaci o historii Staré Homole se pro prohlídku této vsi rozhodla jen část účastníků, ostatní již kvapně zamířili směrem k vrcholu Bukové hory, kde jsme si mohli odpočinout a vychutnat občerstvení v Děčínské boudě. Jakmile do výše uvedeného zařízení dorazil poslední zbloudilec, mohli jsme si naplno užívat příjemného posezení a občerstvení, které nám hostinští, manželé Andokovi, připravili. Náhlé zlepšení povětrnostní situace během této pauzy nám dopřálo nádherný výhled do kraje. Neminuli jsme ani tzv. ledovou jámu, v tomto ročním období však již (či ještě) bez ledu.

Část účastníků se zde rozhodla pro dřívější návrat do Malého Března, takže jsme se s nimi rozloučili a v redukované podobě pokračovali do zaniklé osady Velké Stínky (základy domů, studna, dochované architektonické prvky, sklepení), kde se po krátkém úvodu do historie vsi rozpoutala mezi účastníky exkurze bouřlivá diskuze o využití takovýchto památek naší minulosti. Vzhledem k ubíhajícímu času musela být tato diskuze násilně přerušena, načež jsme vyrazili k nedaleké odvodňovací štole bývalého hnědouhelného dolu Svatý Gothard, od které nás kroky vedly k další opuštěné samotě Mauerschin. Po jejím shlédnutí jsme nasměrovali své kroky zpět do civilizace.

Za nadcházejícího soumraku jsme stanuli na okraji Zubrnic, kde jsme si mohli udělat představu, jak zhruba mohly vypadat námi navštívené, dnes však již opuštěné vsi. Tohoto momentu jsme využili k oficiálnímu zakončení exkurze, po němž se účastníci vydali dílem ke svým domovům a dílem k zubrnické restauraci.

za o.s. STŘEDOHOŘÍ SOBĚ

Jiří Šedivý

Za zajímavý postřeh z této exkurze považuji skutečnost, že oba zahraniční účastníci naší exkurze (Norsko, Slovensko) se nezávisle na sobě vyjádřili, že zdejší malebná krajina jim připomíná vzdálenou domovinu. Tak může se stát tento kraj cílem poutníků zblízka i zdaleka a ti či oni, budou se zde zajisté cítit tak dobře, jako doma...