|
Letošní „exkurzní“ sezónu 2008 zahájilo o.s. STŘEDOHOŘÍ SOBĚ výpravou do míst, která se nacházejí přímo na rozhraní Českého středohoří, Krušných hor a Labských pískovců. V drsném, větrném počasí jsme tak v sobotu 26. ledna dorazili do obce Libouchec.
Ústřední památkou obce je zámek, založený v 16. století rytíři z Bünau (mj. vlastníky Děčína), který se po několikerých změnách majitelů dočkal těžké devastace, kdy stál doslova na prahu zničení. Od r. 2003 je vlastníkem objektu soukromá firma, která se nemalými finančními prostředky snaží zámek rekonstruovat. Majitel, pan Černil, nám umožnil velmi podrobnou komentovanou prohlídku exteriéru i interiéru budov. Ačkoliv se některé stavební zásahy mohou zdát jako kontroverzní, je nutno konstatovat, že se současným majitelům podařilo památku doslova „vzkřísit z mrtvých“. Přejme jim tedy mnoho štěstí, aby celou nákladnou akci dovedli ke zdárnému závěru.
Program exkurze pokračoval ve zbarokizovaném, původně gotickém kostele sv. Tří králů podrobným uměleckohistorickým výkladem PhDr. Víta Honyse z NPÚ v Ústí nad Labem.
Netradičně uprostřed článku je nutno poděkovat paní Vlastě Machové, učitelce ZŠ v Libouchci, která nejen že celou exkurzi připravila programově (včetně vstupů do objektů), ale přichystala nám, promrzlým výletníkům, bohaté občerstvení v budově školy s výstavou k dějinám obce.
Najedeni, napojeni a především zahřáti odebrali jsme se do místní části zvané horní Libouchec k pozoruhodnosti z poněkud jiného soudku – památce technické. Mezi horním tokem Jílovského potoka směřujícího k Děčínu a horním tokem potoka Klíšského putujícího k Ústí nad Labem byl před mnoha staletími prokopán umělý kanál, který měl zajistit větší vodnatost druhého ze jmenovaných toků, a to za účelem kvalitnějšího pohonu mlýnů v tehdy královském, dnes krajském městě. Místo, kde se kanál odděluje od koryta Jílovského potoka, leží dnes na soukromém pozemku, na nějž nám však byl majitelem ochotně umožněn přístup. Bohužel kovová deska, která na existenci památky upozorňovala, před nedávnou dobou záhadně zmizela…
Odpolední sluneční paprsky učinily nakonec exkurzi příjemnou nejen duchovní, ale i tělesné schránce a nám nezbývá, nez poděkovat všem účastníkům, kteří se tentokrát sešli v rekordním počtu sedmdesáti pěti.
Za o.s. Středohoří Sobě Viktor Keller
|
|
