Při své nedávné návštěvě Kalichu a Trojhory jsem zaznamenala zbrusu novou turistickou značku, která tu v předjaří, kdy jsem kráčela za bledulemi k Trojhorskému potoku, ještě nebyla. Ke známé žluté značce mezi Kalichem, Trojhorou, Staňkovicemi atd. se připojila značka červená, jedním směrem vedoucí přes Trojhoru a Chudoslavice do Ploskovic, směrem opačným přes Třebušín na Litýš a Úštěk. Na mapách, ani internetových, není zatím uvedena, tak jsem se rozhodla, že si její trasu někdy aspoň částečně projdu.

Na Litýši jsem byla poprvé a naposledy v srpnu 2009, nepodařilo se mi najít žádnou schůdnou cestu, tak jsem to vzala strmým severním svahem kolmo vzhůru s nadějí, že se nahoře na nějakou přijatelnou cestičku napojím. Přitesanou skálu se zříceninou jsem bez problémů našla, i starší malou informační tabulku, v důkladnější prohlídce mi však zabránila naprostá zarostlost místa křovinami a plevelem, takže jsem prohlídku přizpůsobila možnostem a vlastně jsem toho ani moc neviděla. Nenašla jsem ani přístupovou cestu.

To už jsem ale věděla, že je na světě nově založená společnost na výzkum, restaurování, propagaci a popularizaci vybraných památek, Občanské sdružení Hrady Českého středohoří se sídlem v Třebenicích, hrady-ceskeho-stredohori.cz, a při zjištění nové turistické trasy jsem ihned vytušila, čí je to dílo.

Na to, že je již 9.září, slunce stále pěkně připaluje, vyrážíme z Třebušína po nové značce a doufám, že se na Litýš tentokrát dostanu poněkud civilizovaněji, než posledně. Značka nás vede zpočátku po silnici, hned za Třebušínem se kolem ohražených pastvin se stádem koní stáčí doprava a již odsud jsou krásné výhledy na Soudný kámen, Malé Sedlo, Sedlo, Litýš, Mlýnský vrch apod. Dostáváme se k rybníku Machčák, obklopenému rekreačními chatami, nachází se zde i kemp s pláží, po klidné hladině se promenuje vodní ptactvo včetně několika mladých, ještě šedých labutí. Ve Starém Mlýnci značka zatáčí ostře doleva na frekventovanější silnici z Býčkovic do Lovečkovic, přestože je neděle a provoz není příliš hustý, musíme hned po vstupu na silnici uhýbat dlouhé šňůře aut, snažím se ohlídat odbočku na Kotelice, která by tu podle mého předpokladu měla někde být, jenže neznám trasu značky a tak jdeme dál. Po obou stranách silnice jsou vyšlapané stezky, nejspíš od černé zvěře, na mnoha místech přetínají komunikaci a když zahlédnu v příkopu již rozkládající se divoké prase, které zřejmě nepřežilo srážku s autem nebo traktorem a po několika metrech další, mám potvrzení, že můj dohad byl správný. Na křižovatce Třebušín x Lovečkovice x Dolní Týnec je mi konečně jasné, že se nám značka někde ztratila, vracet se mi ale nechce, zkusíme jít přes Dolní Týnec na Kotelice a určitě na ni cestou někde narazíme. Jak se později ukázalo, byla to pěkná, téměř čtyřkilometrová zacházka, odškodněním, a ne malým, byly nádherné výhledy do krajiny. Normálně bych tudy pěšky asi nešla. Na konci Kotelic skutečně ztracenou značku nacházím, směřuje doleva na Novou vesničku, úzká silnička vede napřed lukami a přes úpatí Mlýnského vrchu do sedélka mezi ním a Litýšem. Právě tady začíná značená odbočka k hradu, krátkým, nenáročným stoupáním z jižního úbočí obkružuje kopec po západní straně a na severní končí vstupem do zříceniny. Společnost zde umístila pěknou naučnou tabuli s historií a plánkem hradu (podobná je nyní i na Kalichu), všude kolem je vidět spousta vykonané práce, jak dosvědčují mj. i hromady polen a vyřezaného klestí.

Hrad Litýš (486 m) stojí na znělcovém vrchu a stejně jako Panna a Kalich pochází z dob husitských válek, doba jeho vzniku se odhaduje před rokem 1432, v 15. století byl v majetku Vartenberků, obýván byl ještě v 16. století, ale již roku 1680 jej Bohuslav Balbín označuje jako neznámý. Zachována zůstala přístupová cesta, příkop, zbytky dvojitých hradeb a část zdiva obytné budovy, vysoká přes 4 m.

Zřícenina je poměrně rozsáhlá a stupňovitá, dolní val se zídkou, střední val se zbytky budovy, vršek hradu se starou tabulkou a ve skále vytesanou cisternou nebo studnou a ještě o něco výš pozůstatky věže, odkud by byl krásný výhled nebýt vzrostlých stromů, které jej částečně zakrývají. Zahlédnu jenom Soudný kámen a skalní terasy na sousedním Sedle. Připadá mi, že ze všech tří bývalých hradů v třebušínské kotlině je na tomto nejvíc k vidění a díky prořezání neprostupných houštin se mohu procházet a rozhlížet, jak se mi zachce. Mrzí mne pouze špatné světlo na fotografování, ostré slunce vytváří přesvětlené plochy se střídajícími se stíny, veškerá snaha není moc platná. Pořádně to tady prolezu a vracíme se stejnou cestou nazpět. Odhodlána nedopustit další ztrátu značky po ní kráčíme až do Starého Mlýnce. Opět krásné výhledy, vůbec krásná krajina. Když u tabulky značící konec obce vyjdeme na frekventovanou silnici, uvědomím si, že právě tady jsem se vyhýbala dlouhé šňůře aut a právě přitom došlo ke ztrátě značky. Zajímavý zákon schválnosti, pak už kolem nás téměř nic nejelo. Dál už cesta rychle ubíhá, Machčák v podvečerním světle s vodním ptactvem a zrcadlícími se siluetami Kalichu a Panny, koňské výběhy, sluncem ozářený Kalich s věžičkou kostela a jak už to bývá, také konec cesty a krásného dne.

Zdroj: České středohoří, turistický průvodce ČSSR, 1985

Zdena Vojtíšková