ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách

Reportáž z cest
Mlýnský vrch, Šibeník, Malý vrch a Křížové vršky
Sobota 14.4.2012, teploměr ukazuje ráno jenom +2° a ve vzduchu se vznáší mlha, sluníčko však svítí a vypadá to na pěkný den, nadějný na výpravu za jarní květenou. Rozhodla jsem se znovu navštívit kopečky u Libčevsi, které mne loni na podzim tak zaujaly, podívat se, co na nich kvete na jaře. Z již známého místečka, kde mohu nechat auto, vyrážíme nejprve na Mlýnský vrch, na kterém jsem ještě nebyla. Pole kolem se zelenají, nad námi se vznáší skřivánek a prozpěvuje si jarní písničku, úplná idyla. Mlýnský vrch (336,2 m) je nevysoký, do šířky rozprostřený kopeček se dvěma vrcholy, na prvním, vyšším, potkávám několik hlaváčků jarních, mochnu jarní, pryšec chvojku, listové růžice divizny brunátné a spoustu nízké kostřavy, jiná tráva tu snad ani neroste. Dojdeme až k výškovému bodu s pěknými výhledy a ubíráme se dál, k druhému vrcholku, oddělenému od prvního úzkým polním pásem - součástí velkého lánu, který kopce obklopuje. Na tenhle druhý vršek, téměř celý zalesněný, se mi moc nechce, co tam? Ale dobrá, když už jsem tady... Na jihovýchodní straně lesíku se otevírá malé, půlkruhové prostranství, doslova poseté hlaváčkem jarním, napočítám desítky pěkných trsů, rostou i mezi řídkými keři.To je tedy překvapení! O něco výš, v lesíku plném petrklíčů, se nachází mělký dolík posázený velkými balvany, bývalý lom? Když se dostatečně vynadívám, vracíme se přes úpatí prvního vrchu, i zde zeje jáma, zvolna zarůstající keři, z jejího dna zahlédnu nahoře tři rychle přebíhající laně, jen se mihnou a jsou pryč.

Vane mírný větřík a dost se oteplilo, odložím proto bundu do auta a kolejemi vyjetými v rašícím obilí se vydáváme na další kopec, rovněž dvouvrcholový Šibeník (344 m). Spolu s Malým vrchem (375 m) a Křížovými vršky (386 m) patří na rozloze 18 ha k Evropsky významným lokalitám, zahrnutým do soustavy Natura 2000. Předmětem ochrany jsou druhově bohaté suché trávníky a nízké xerofilní křoviny. Mlýnský vrch, tak bohatý na vzácnou květenu, do této soustavy bohužel zařazen není.

K převládající žluté barvě jara, kterou představují zejména početné kolonie petrklíčů (lemují i vyšlapanou stezku, kterou se ubíráme), nenápadné, v trávě ukryté kvítky křivatců, mochna jarní a trýzel škardolistý, tvoří jediný kontrast fialové květy violek, rovněž ukrytých pod vrstvami polehlé, suché loňské trávy. Přejdeme oba vršky a přes pole, před námi leží v cestě nevelký, nenápadný a bezejmenný kopeček s malým, čedičovým suťovištěm. Projdu ho jen ze zvědavosti, není však tak docela marný, kromě všudypřítomné mochny jarní a petrklíčů zahlédnu i listy divizny brunátné.

Rozlehlé úpatí Malého vrchu je zarostlé náletovými keři, převážně trnkami, metlou všech středohorských kopců. Napravo se rozprostírá starý, zanedbaný ovocný sad s vyčnívajícím posedem. Díky slabému větru se zlepšila viditelnost a když vyjdeme nahoru, je opravdu na co se dívat, vrcholové čedičové skalky mají spáry ozdobené mochnou jarní a trýzelem, od nich se naskýtají krásné výhledy, na Milou, Odolický vrch, Dlouhou, Čičov, sousední Brník, Srdov a Oblík, Házmburk, Syslík aj. K dnešnímu seznamu zdejší jarní květeny mohu připojit právě rozkvétající kozinec bezlodyžný, pryšec obecný, zčásti odkvetlý koniklec luční český a ještě nekvetoucí vlnici chlupatou a pelyněk pontický. Po hlaváčcích ani potuchy.

Opouštíme Malý vrch, projdeme další silně zarostlé úpatí a stoupáme na poslední metu, Křížové vršky, ze všech tří kopců nejvyšší, nejstrmější a nejskalnatější. Slunce prozařuje drobné květy petrklíčů, rostoucích hustě na příkrém svahu, šplháme podél nich vzhůru, o něco výš na zajímavě uspořádaných, tmavých skalách a skalkách vytváří úchvatnou expozici známá mochna jarní, doplněná trýzelem škardolistým a kozincem bezlodyžným, který se zde vyskytuje ve značném množství, doopravdy jeden vedle druhého. Po krátkém hřebenu přicházíme k nízké lavičce s nápisem: "Pro všechny, kdo došli až sem". Lepší místo na oběd bych nikde nenalezla, ale pozor! Pod lavičkou, přesně v místě, kam lidé při sezení ukládají nohy, se uvelebilo několik kozinců bezlodyžných, pro všechny, kteří sem vyrazíte, pozor na ně!!!! Během oběda mám čas prohlédnout si nejbližší okolí tohoto překrásného místa, kochám se nádhernými výhledy a všímám si samozřejmě rostlin, o kousek níž ve svahu zaznamenám další dva koniklece luční české, pod loňskými, suchými lodyhami nové výhonky pelyňku pontického a ladního, hvozdíky s malými poupaty a posléze při sestupu kamenitým jižním svahem spoustu listových růžic divizny brunátné, na dvou růžicích objevuji zatím nízké stvoly s budoucím hroznovitým květenstvím, ještě tak 2 - 3 týdny a na svahu vystřídá žlutou barvu fialová, na tuhle parádu si sem určitě zajedu!

Zpátky se vracíme polem, pod Šibeníkem mne upoutají fialky v různých odstínech fialové, modré a bílé, tmavé, světlé, žíhané, krásné. Nedaleko nás běží přes pole laň, je mi tu náramně dobře a vůbec se mi odsud nechce. Číčov, na který jsem ještě ráno myslila, už dnes nestihnu, to až někdy jindy, vždyť botanický rok teprve začíná!

Zdena Vojtíšková





























Encyklopedie > Cestopisy > Mlýnský vrch, Šibeník, Malý vrch a Křížové vršky


Úvod
Napište nám 
Copyright