V sobotu 24. září 2005 jsme se v počtu 21 osob (včetně několika dětí) a jednoho psa sešli na na nádraží v Košticích nad Ohří. Celkem pozdní sraz v půl dvanácté, způsobený nedávnými změnami jízdního řádu ČD, byl zahájen krátkým úvodním slovem a následován odchodem z nádraží.
V Karfíkově dvoře v Košticích se značná část účastnictva předzásobila zakoupením pochutin z ovoce (mošty, křížaly, dokonce i medovina). Po místních komunikacích jsme pokračovali do vísek Vojnice a Vojničky. Poklidný průběh cesty zpestřilo několik výkladů Vítka Honyse k drobným církevním památkám, které jsme v průběhu cesty míjeli.
Ve Vojničkách jsme přešli z asfaltového na hlinito-travnatý povrch cesty, jež nás krásným údolím zavedla do Lukohořan. Na výše zmíněné odbočce jsme ztratili dva účastníky, kteří byli svedeni silnicí do Děčan. Díky mobilnímu operátorovi se však opět našli.
Polní cesta z Lukohořan nás nakonec bezpečně přivedla k biozahradě občanského sdružení Mrkev (ztělesněného Káčou a Šímou) v polích u Solan. V zahradě bývalé cihelny pro nás bylo připraveno zelené pohoštění z vlastních výpěstků. Štěpná prohlídka svérázné zahrady za doprovodu angažovaných rolníků přivedla značnou část udiveného účastnictva k zamyšlení nad růzností možných způsobů života.
Výtečná jablka. Činorodí dobrovolní pomocníci. Postupný návrat biodiverzity do kdysi extenzívně obhospodařovaných polností. Bylinná zahrada. V pozdním odpoledni jsme se rozhodli k ústupu přes Solany k třebívlickému nádraží, odkud jsme po páté odpoledne s mírným zpožděním opouštěli žírné lány středohořského podhůří.
Babsko-letní počasí, mošt, zrající kukuřičná a slunečnicová pole, hrušky, bylinky, solanský med a především příjemní lidé zásadně přispěli ke zdaru výletu v malebné krajině pod hradem Házmburkem.
Jan Kvapil
|