ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách
Vyhledat

ČLÁNKY A PŘÍSPĚVKY

Na úpatí Krušných hor

autor Jana Haasová, 2002

Cyklus "Z našich poutí"
Doubravská hora Při svém pobytu v lázních v Teplicích jsem se vždy těšila na odpolední volno, kdy jsem chodila na procházky a podnikala výlety do okolí za poznáním přírodních krás severočeské krajiny. Často moje cesta vedla na znělcový Doubravský vrch, odkud, byl krásný výhled na České středohoří i na Krušné hory, pokud jsem měla to štěstí, že se mi krajina neschovala v mlze, což se, vzhledem k tomu, že byl listopad, stávalo často. Proto jsem na mapě hledala i jiné cíle a jednoho dne mě zlákalo úpatí Krušných hor.

Žádný problém. Autobusem jsem se svezla do Dubí, odkud jsem mohla pokračovat pěšky po žluté značce, vystoupat na Židovský vrch a odtud zpět do Dubí po modré značce - udělat si malé podkrušnohorské kolečko. Počasí bylo lákavé. Byl to jeden z krásných podzimních dnů, kdy sluneční paprsky rozehrály symfonii teplých barev podzimu. Oblast kolem Teplic jimi doslova hýřila. Jsou tu většinou listnaté lesy. V autobusu jsem se otáčela za kučeravými tmavě rezavými středohorskými kopečky, kde se zvlášt vyjímala jejich královna Milešovka, která v té době byla zatím jen mým snem, stejně tak i celé Středohoří.

Míjíme nádherný kostel Santa Maria, postavený v italském slohu a dokonce z italského růžového mramoru. Je to kopie stejnojmenného kostela v Benátkách. A už je tu konečná a já se vydávám na svoji "objevitelskou cestu" po žluté, která mírně stoupá a zavádí mě do bukového lesa. Podél cesty vpravo bublá potůček.

Tady začínají hory s názvem Krušné. Zatím se krušné vůbec nezdají. Naopak. Slunce se slabě opírá do korun buků s šedostříbřitými kmeny a větvemi a listí v barvách mědi dodává jas. Kam se paprsky nedostanou, tam je temněji, což dodává lesu větší hloubku. Je bezvětří a listí jen zvolna a neslyšně padá k zemi, kde vytváří červenavý koberec, z něhož vykukují spletité kořeny stromů a místy šedavé kameny. Nebude dlouho trvat, kdy první mrazík promění obraz lesa. Z hustého koberce se budou tyčit stromy s bezlistými větvemi perfektně graficky vyvedenými. Obloha zešedne a objeví se první vločky sněhu....

Klid lesa prořízne ostrý křik sojky, která hlásá všem jeho obyvatelům příchod vetřelce. Přelétne z jednoho stromu na druhý a pak letí někam dál a cestou ještě zakřičí. Přes cestu přeběhne srnka v zimním šatu. Stoupání začíná být strmější, ale to mi vůbec nevadí. Nepotkávám tu jediného člověka, asi se nikomu nechce "škrábat" do tak strmého kopce. Vnímám barvy, zvuky a neopakovatelnou vůni podzimního lesa. Klid lesa, k němuž patří i zimní nesmělé a smutné trylky sýkorek, jež se ojediněle ozývají.

Pak přichází nejpříkřejší úsek cesty, který mě zavede k místu, kde se podle mapy mají křižovat značky. Teď bych měla pokračovat po modré vpravo a okruhem se vrátit do Dubí.

Ale ouha! Křižovatka tu je, rozcestník nikoliv a namísto modré značky žlutou křižuje zelená, která na mapě není. Pohled do mapy mě ujišťuje, že žlutou má křižovat modrá. Co to má znamenat? Že by změnili trasu a modrou zrušili a nebo jen přemalovali modrou na zelenou, ale proč? Není tu nikdo, kdo by mi poradil. Co teď? Vždyť se musím včas vrátit do lázní, abych stihla večeři - jako pacient na "křížek", tedy na nemocenskou, musím dodržovat lázeňský řád, k němuž patří i včasný návrat z odpolední vycházky . Měla bych správně vzít zpátečku po žluté do Dubí, ale cesta by byla delší než kdybych šla naplánovaným okruhem.

Znovu si nevěřícně prohlížím mapu a všimnu si roku jejího vydání - 1961, je tedy 35 let stará. A možnám že právě to mě zlákalo vydat se po zelené, vždyť vede stejným směrem jako modrá na mapě. Ale zmocní se mě pochybnost - co když značka někde po sto metrech změní směr? Musím se rychle rozhodnout, protože se brzy začne šeřit. Mám trochu strach, ale risknu to a zvolím cestu dobrodružství - vydávám se po zelené.

Původní modře značená cesta by mě dovedla asi po půldruhém kilometru k hájovně, Co udělá zeleně značená? Trochu klesá, ale zatím udržuje západní směr, který potřebuji. Sluníčko už je hodně nízko a já pozoruji, jak měděné odstíny buků tmavnou. Ještě naposledy se ozve sýkorka a pak se v lese rozhostí ticho, přerušované jen mými kroky po kamenité cestě a šustícími suchým listím. Dívám se pozorně pod nohy, abych nezakopla o kámen. A po chvíli uvidím na cestě něco trochu většího, zakulaceného, hnědého - ovčí trus. Zajásám - hájovna musí být někde nablízku. A také byla. Teď mi bylo jasné, že zelená značka je přemalovaná modrá a dovede mě do Dubí.

Po západu slunce se hodně ochladilo. V údolí již byla mlha. Z lesa jsem vyšla za soumraku a stanice autobusu byla blízko. Stála jsem tu s prokřehlými tlapkami, ale s hřejivým pocitem, že výlet se nakonec vydařil a já jsem si uvědomila, jak málo ve chvílích nejistoty na neznámé cestě stačilo k radosti.



Encyklopedie > Cestopisy > Na úpatí Krušných hor


Úvod
Napište nám 
Copyright