Problematika opuštěné zemědělské půdy
v Českém středohoří
Autor: Jan Kyselka
V některých částech Českého středohoří se můžeme
setkat s rozsáhlými plochami opuštěné zemědělské půdy, které významně ovlivňují
krajinný ráz a biodiverzitu. Poměrně velké množství zemědělské půdy
v Českém středohoří přestalo být obhospodařováno v 50. letech 20. století.
V důsledku kolektivizace zemědělství byla v této době postupně
opouštěna půda na stanovištích nevhodných pro zemědělskou velkovýrobu. Jednalo
se zejména o poměrně strmé a kamenité svahy na úpatí vulkanických kopců.
Vzhledem k tomu, že tyto lokality již dále nebyly obhospodařovány
tradičním způsobem (zejména pastva a ruční kosení), začala na nich probíhat
ekologická sukcese a v současnosti se zde často setkáme s přírodě
blízkými mladými lesními porosty. Další příčinou opouštění zemědělské půdy byl
odsun německého obyvatelstva a následné nedostatečné dosídlení po 2. světové
válce. Odsun se nejvíce projevil ve východní části Českého středohoří, kde
zaniklo několik obcí.
Podíl opuštěné zemědělské půdy výrazně vzrostl po
roce 1989. Vlivem transformace zemědělství již nebylo rentabilní obhospodařovat
polohy s méně příznivými přírodními podmínkami (zejména podhorské oblasti)
a velká část půdy zůstala ležet ladem. Došlo také k výraznému poklesu
zaměstnanosti v zemědělském sektoru. Plochy opuštěné v 90. letech se
v současnosti projevují jako mozaika stromů, keřů a travních porostů.
Jejich vzhled a druhové složení výrazně ovlivňují přírodní podmínky dané
lokality, zejména klima, vlastnosti půdy a dostupnost vody.
Význam opuštěné zemědělské půdy v krajině
Opuštěné plochy v krajině přinášejí celou řadou
pozitivních i negativních efektů. Mezi pozitiva patří zejména zvýšení
ekologické stability krajiny, vznik nových biocenter, snížení intenzity vodní a
větrné eroze a zvýšení schopnosti krajiny zadržovat vodu. Hlavními negativy
jsou snížení biodiverzity v případě opuštěných luk a pastvin, šíření
invazních druhů a také změna vzhledu tradiční venkovské krajiny. Vždy ovšem
záleží na typu pozemku, který je opuštěn. Jako celkově negativní můžeme vnímat
opouštění druhově bohatých luk a pastvin. Po ukončení sečení nebo pastvy
postupně mizí populace konkurenčně slabších lučních druhů rostlin a živočichů a
plocha začne zarůstat dřevinami.
Z hlediska biodiverzity se jako pozitivní
projevuje opuštění orné půdy. Zpočátku sice převládají ruderální druhy,
postupně se ale diverzita zvyšuje a většinou se vytvoří mozaika travnatých
společenstev a dřevin. Později většinou dochází ke stále většímu prosazování
dřevin a celková biodiverzita se může snížit.
Opuštěné plochy v Českém středohoří
S rozsáhlými plochami opuštěné zemědělské půdy, které
v současnosti pokrývá mozaika stromů, keřů a travních porostů, se můžeme
setkat zejména na jižním úpatí Jezerky a Košťálova na Třebenicku, v okolí
vesnice Boreč, na jižním a západním úpatí Lovoše, v okolí Lipské hory, na
úpatí mnoha vrchů na Lounsku (zejména Oblík, Srdov a Brník), na svazích údolí
Labe v okolí Dolních Zálezel, Moravan a Chvalova, v okolí vrchu Radobýl
a také v oblasti severně od Litoměřic. Často se jedná o bývalé druhově
bohaté louky a pastviny. V této kapitole je uveden přehled biotopů
trvalých travních porostů, které jsou ohroženy absencí tradičního hospodaření.
Nejvýznamnějším biotopem jsou druhově bohaté
úzkolisté suché trávníky (stepní trávníky), které byly dříve obhospodařovány
pastvou koz a ovcí. V současnosti neobhospodařované stepní trávníky můžeme
nalézt na svazích mnoha lounských kopců a také například na Holém vrchu u
Sutomi, Plešivci a Třešňovce u Vlastislavi a také na svazích údolí Labe u
Dolních Zálezel. Na těchto lokalitách probíhá sukcese vlivem suchého
mikoklimatu a mělkých půd velmi pomalu. Dalším ohroženým typem biotopu jsou
širokolisté suché trávníky na svazích tvořených slínovci (tzv. bílé stráně),
v minulosti obhospodařované také pastvou. Pro tento biotop je typický
častý výskyt orchidejí. Největší lokality jsou opuštěná bílá stráň na jižním
úpatí Lipské hory a také opuštěné bílé stráně pod Košťálovem. Dalšími
významnými biotopy jsou různé druhy vlhkých luk (vlhké pcháčové louky, střídavě
vlhké bezkolencové louky), které byly dříve udržované kosením. Zarůstající
vlhké louky můžeme nalézt například v okolí Medvědic a Lhoty.
Pro krajinu Českého středohoří je typické velké
množství opuštěných ovocných sadů. Můžeme se s nimi setkat například na
úpatí Lovoše, v okolí Borče, Medvědic, pod Plešivcem u Vlastislavi a na
mnoha dalších místech.
Druhové složení dřevin na opuštěných plochách
Mezi nejčastěji se vyskytující druhy dřevin na opuštěných
plochách patří jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a růže šípková (Rosa
canina), které mají velmi širokou amplitudu a vyskytují se na většině
suchých i vlhčích plochách.
Vysoká diverzita dřevin je zejména na opuštěných
širokolistých suchých trávnících a mezofilních trávnících na mírných až
středních svazích. Na těchto lokalitách převažují křoviny, zejména různé druhy
hlohů (Cratageus sp.), růže šípková (Rosa canina), ptačí zob
obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea),
trnka obecná (Prunus spinosa), kalina obecná (Viburnum opulus) a
brslen evropský (Euonymus europaeus). Ze stromů se nejčastěji vyskytují
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor babyka (Acer campestere)
a na plochách sousedících s lesními porosty se často vyskytují také dub
zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus). Velmi
časté jsou také ovocné stromy, zejména jabloně, hrušně, třešně a švestky.
Nižší diverzita dřevin byla zaznamenána na opuštěných
vlhkých loukách, kde výrazně dominují jasany. Dále se zde vyskytují olše (Alnus
sp.), vrby (Salix sp.), bříza bělokorá (Betula pendula), růže
šípková (Rosa canina), ostružiník křovitý (Rubus fruticosus), a
bez černý (Sambucus nigra).
Zajímavé je složení dřevin na kopcích s porosty
úzkolistých suchých trávníků (například Plešivec, Holý vrch u Sutomi).
Diverzita a pokrytí dřevinami se snižují od úpatí směrem k vrcholu. Na úpatí a
v dolních částech svahů se běžně vyskytují jasany, javory, duby a velké
množství keřů, ovšem do vrcholových částí, které jsou klimaticky a edaficky
extrémnější, se dřeviny šíří mnohem méně. Ve vrcholových částech rostou zejména
hlohy, růže šípkové a také skalníky obecné (Cotoneaster integerrimus),
které jsou poměrně vzácné a zasluhují si ochranu.
Současný vývoj
Největší množství opuštěné zemědělské půdy
v Českém středohoří bylo patrně na konci 90. let. V současnosti je
však trendem úbytek opuštěných ploch. Hlavním důvodem obnovy hospodaření na
opuštěných plochách je zvyšující se zájem zemědělců o agroenvironmentální
programy. Dotační programy pro zemědělce jsou tedy jedním z hlavních
faktorů, které v současnosti ovlivňují využití krajiny Českého středohoří.
Jejich zásluhou jsou obhospodařovány zejména trvalé travní porosty, což má
pozitivní vliv na biodiverzitu a krajinný ráz oblasti. Pokud by tyto finanční
prostředky nebyly zemědělcům vypláceny, rozloha opuštěných ploch v Českém
středohoří by pravděpodobně byla mnohem vyšší.
Na nejcennějších lokalitách zajišťuje pravidelná
managementová opatření Správa CHKO České středohoří. Opatření jsou financována
nejčastěji z Programu péče o krajinu. Významná je také činnost pozemkových
spolků.
Literatura
KYSELKA, J. (2012): Vývoj kulturní krajiny
v západní části Českého středohoří. Diplomová práce. Univerzita Karlova
v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie,
98 s.
PŘÍLOHY
Zarůstající úzkolisté suché trávníky na
jižních svazích Plešivce
Opuštěné širokolisté suché trávníky u
Lhoty
Opuštěná vlhká louka u Medvědic
Opuštěné louky s ovocnými dřevinami u Borče
Opuštěný ovocný sad u Medvědic
