Historie

Na základě nálezů keramiky lze předpokládat, že tato lokalita byla osídlena již v období ranného středověku. Vrcholně středověký hrad zde vznikl ale až na počátku 15. století. Jeho jméno se poprvé objevuje 1. října 1404 v přídomku Jana z Těchlovic (doložen 1374-1419). Zajímavostí je, že Jan se ještě 18. dubna téhož roku píše pouze po nedalekých Těchlovicích. O osm let později byl však zakladatel donucen hrad prodat. V letech 1414-1427 se v držení vystřídalo několik majitelů, další osudy jsou ale již méně jasné. Následující, nedatovanou zprávu vztahuje A. Sedláček přibližně k roku 1440. Tehdy měl hrad Vrabinec přejít do držení Jana z Vartenberka. K roku 1444 se váže kronikářský záznam o dobytí a vypálení hradu "Reibenick" při útoku vojsk lužického Šestiměstí proti Vartenberkům a jejich spojencům. Toto tažení směřovalo mimo jiné proti Sloupu, Ronovu, České Kamenici, Žandovu, Děvínu a Osečné. Za "Reibenick" byl na základě slovní podobnosti považován buď Vrabinec (Vrabnik), nebo Rybnov u České Lípy. Současné bádání se přiklání k variantě, že se jednalo právě o Vrabinec. Jeho majitelé - páni z Vartenberka, sídlili na děčínském hradě a k obnově či další údržbě malého a těsného hradu, který se navíc ani vojensky neosvědčil, neměli žádný důvod. Když se roku 1515 Vrabinec znovu objevuje v písemných pramenech, je již výslovně označen jako pustý.

Popis

Lokalita se nalézá na kupě, zakončené pěti výraznými čedičovými suky, která vystupuje ze hřbetu, sbíhajícího z horského masivu k pravému břehu Labe. Kromě skalních suků vystupuje skalní podloží i na mnoha dalších místech popisované kupy. Severní stranu kupy zaujímá prudký svah, jižní stranu tvoří vysoké skalní podloží.

Lokalitu lze dělit na 4 oddíly a předpolí. Za předpolí považuji prudký svah na severní straně. Jedná se o podélnou plošinu při severozápadní patě kupy, která by mohla být hypoteticky pozůstatkem parkánu. Za 1. oddíl považuji západní, níže položenou partii lokality. Vstup do ní se nachází v prostoru zdiva s mírně zaobleným nárožím, kde starší popisy uvádějí sesutý sklep. O kus dále se v západním svahu dochoval pozůstatek obvodového zdiva včetně reliktu zdiva původní vnitřní zástavby. Na západním skalním suku, ani v rozsedlině mezi tímto a jihozápadním skalním sukem nejsou žádné stopy zástavby patrné. Svažitý skalnatý prostor mezi severozápadním a severovýchodním skalním sukem je uzavřen až 8,5 m vysokou zdí s kruhovými kapsami po visutém lešení a dvěma obdélnými kapsami na vnitřní straně. 2. oddíl zaujímá dvě plošiny sevřené mezi jižní, prostřední a severovýchodní skalní suk. Od 1. oddílu, položeného přibližně o 4 m níže, ho dělí až 5 m vysoká, pravoúhle zalomená zeď. Ke kratšímu úseku této zdi jsou z vnější strany na spáru přiloženy novodobé kamenné schůdky. Na vnitřní straně se nachází ze tří stran vyzděný prostor, který s největší pravděpodobností sloužil jako jáma pro závaží padacího mostu. V jihovýchodní plošině 2. oddílu se nachází dva nevelké relikty zdiva. Skalní rozsedlina pod touto plošinou je uzavřena obloukovitě dovnitř prohnutou zdí.
3. oddíl představuje jižní skalní suk, na němž se nachází plošina s relikty obvodového zdiva, které je pozůstatkem stavby přibližně obdélného půdorysu s jedním okoseným nárožím. Od této plošiny výše se skalní suk rozděluje ve dva samostatné suky: severozápadní a jihovýchodní, přičemž rozsedlinu mezi nimi uzavírá relikt zdi. Ve stěně jihovýchodního suku dosahuje komplex obvodového zdiva s pozůstatkem záklenku výšky až 5 m. Méně dochované relikty zdiva se nacházejí i ve stěně a na horní ploše severozápadního suku. 4. oddíl zaujímá vrchol severovýchodního, nejvyššího suku celé lokality. V jeho západní polovině jsou patrné relikty zdiva po nevelké stavbě obdélného půdorysu.

Stavební vývoj

Na základě dosavadního studia předpokládáme, že hrad neprošel žádnou významnější přestavbou, která by mohla mít zásadní vliv na jeho uspořádání. Původní přístupová cesta vystoupala předpolím (opatřeným případně i parkánem) pravotočivou zákrutou na dřevěnou rampu, odkud pokračovala branou s padacím mostem do 1. oddílu. Zde se nacházely stavby provozního charakteru včetně ustájení. Odsud se pokračovalo brankou pro pěší, opatřenou rovněž padacím mostem do prostoru 2. oddílu. V prostoru 3. oddílu se na skalním suku nacházela obdélná stavba s minimálně třemi zděnými podlažími. Vzhledem ke skutečnosti, že se nachází na nejlépe chráněném místě celé lokality, jednalo se o hlavní obytnou stavbu. Na horní ploše 4. oddílu, na nejvyšším skalním suku, předpokládám neobytnou hranolovou věž přinejmenším se zděnými základy, jejíž funkcí byla především ochrana nejpřístupnější, severní strany kupy s přístupovou komunikací. Otevřená zůstává také otázka přístupu do 3. a 4. oddílu. Nelze přitom ani vyloučit spojení těchto dvou oddílů lávkou, která by se opírala o horní plochu prostředního skalního suku. Ta leží totiž ve stejné výškové úrovni jako stavba ve 3. oddílu a římsovitá plošina pod vrcholovou partií 4. oddílu.
Zástavbu této lokality tvořily budovy přinejmenším se zděnými základy. Vzhledem k velmi početnému zastoupení zlomků vypálené mazanice je pravděpodobné, že bylo zároveň užito hrázděné či roubené konstrukce ve vyšších podlažích. Obrana lokality spočívala zejména v nepřístupné poloze a obvodové hradbě mezi stěnami skalních suků.

Hodnocení

Okolnosti, které vedly k založení hradu dokumentují osobní příběh zbohatlého příslušníka nižší šlechty, Jana z Těchlovic. Stoupající ekonomické možnosti mu umožnily nahradit své staré sídlo a správní centrum rozrůstajícího se panství - tvrz v Těchlovicích - výstavbou reprezentativnějšího sídla na velmi výrazném místě v krajině, které mělo náležitě demonstrovat jeho vzrůstající společenské postavení. Jan však pravděpodobně přecenil své možnosti a osm let poté, co se poprvé psal přídomkem po Vrabinci, musel nejspíše z finančních důvodů své sídlo prodat. Po uklidnění napjaté politické situace v polovině 15. století již neměli jeho majitelé, sídlící v prostornějším objektu, důvod obnovovat poškozený hrad, který by stejně vzhledem ke své poloze nesplňoval tehdejší nároky na kvalitu bydlení.
Po stavební stránce je hrad zajímavou ukázkou nevelkého šlechtického hradu z počátku 15. století, využívajícího seskupení několika výrazných skalních suků. Pro existenci dvou věžovitých staveb vybudovaných na těchto sucích je srovnáván se svým větším a známějším současníkem - hradem Trosky.

Literatura