Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
Vyhledat
O stránkách





Reportáž z cest

Trojhora a Panna


Počasí připomíná spíš babí léto, než červenec, ale na výlety do přírody je jak dělané. Mezi plány, kam se letos vypravit, patří mimo jiné i návštěva Trojhory a Panny. V neděli 24.7. 2011 se tedy vydáváme na cestu. Uvažuji, na který kopec jít dřív? Určitě na moji oblíbenou Trojhoru, byla jsem na ní již několikrát a pokaždé jsem tam potkala něco zajímavého. Loni v červnu kavyl, který jsem tenkrát nedokázala určit, letos v březnu dole u potoka množství bledulí, copak na mne čeká dnes? Na Trojhoru vede žlutá značka jednak z Třebušína, nebo z druhé strany ze Staňkovic. Obě jsem vyzkoušela a milovníkům lesní květeny doporučuji jako výchozí bod Třebušín, cesta ze Staňkovic vede z větší části po silnici a úsek lesem je poměrně krátký. Z Třebušína jdu dnes i já, se svou nerozlučnou čtyřnohou kamarádkou.

Míjíme ranč 3V, u Domků pod Trojhorou přejdeme přes Trojhorský potok a hned nato začíná stoupání, zpočátku nijak krkolomné, lesní pěšina se klikatí tu doprava, tu doleva a první, co upoutá můj zájem, jsou velikánské porosty starčeku Fuchsova, září na dálku mezi stromy a je všude, kam se podíváte. O něco výš nám cestu zkříží malé stádo daňků, chvíli postojí a hned zase zmizí. Podle cesty nacházím jarmanku větší, čistec lesní, černýš lesní, modré pomněnky, netýkavky malokvětou i nedůtklivou, mátu rolní, rdesno červivec aj. Až téměř u vrcholových skalisek roste kamejka modronachová a jsou zde i mohutné, určitě hodně letité lípy. Na stromě opodál se nachází rozcestník, tabulka pod žlutou značkou varuje, že štít Trojhory je obtížně schůdný a že je možné jej obejít. Jdeme ale nahoru. Značka nás vytáhne ještě o kus výš, pokračuje pak doleva skutečně náročným skalním terénem až na nejvyšší štít a poté sestupuje dolů k rozcestníku. Nikdy jsem nezkoušela tudy jít, je to poněkud adrenalinové a proto tu přece nejsem. Ostatně to ani není zapotřebí, vpravo je krásná plošinka, kde je možné i posedět. Pod ní je horská loučka se spoustou zajímavých rostlin, roste tu čistec přímý, (zde jsem také viděla loni ten kavyl, je tu stále, ale bohužel odkvetlý, takže moje tušení, že se jedná o k. tenkolistý, musí počkat do příštího května), hvozdík kartouzek, chrpa latnatá a také nějaká, mně neznámá, žlutě kvetoucí rostlina, až doma se mi podaří vyhledat, že se jedná s největší pravděpodobností o oman německý, který patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Členité skály nalevo jsou porostlé rozchodníky, tařicí skalní, mochnou plazivou, zvonkem okrouhlolistým, drobnou kostřavou, možná k.sivou a spoustou česneku, který nedokážu s jistotou určit, mohlo by se jednat o č. chlumní horský. A až sem se vyšplhala drobná, ale atraktivní violka rolní. Ze všech míst tady nahoře jsou krásné výhledy, je to už poněkolikáté, co mám štěstí na dobrou viditelnost.

Tak, snad vše je prohlédnuto a nafoceno, svačina snědená a je čas se vracet zpátky. Můžeme být asi v půli kopce, když kousek před námi napochoduje na lesní cestu houfek malých prasátek. Jen nás spatří, rozprchnou se, tři nebo čtyři doprava, jedno doleva, odkud přišli. Mohou být tak čtyřměsíční, nejsou už pruhovaná a dokáží rychle utíkat. Úplně mě zatrne, kdepak je jejich máma? Ještě je stále hlídá? Není tu kam se schovat, jen mohutný buk u cesty nás může trochu zakrýt. Nic se ale neděje, zatoulané prasátko se vrací za ostatními a nijak nespěchá, několikrát se zastaví, než zmizí ve vysoké trávě. Chvíli ještě vyčkáváme a jdeme dál. Bez nehody dojdeme až k autu a popojedeme do nedalekých Řepčic, odkud hodlám vyrazit na Pannu. Ze tří kopců, které obklopují třebušínskou kotlinu, je se svými 593 m. nejvyšší, sousední Kalich je o něco nižší, 535 m., nejmenší z nich je Trojhora, 451 m. Získala jsem nedávno informaci, že na Pannu vede z návsi obce nová naučná stezka. Ráda bych si ji prošla. Byla jsem na Panně předloni, to tu ještě žádná naučná stezka nebyla, jenom několik informačních tabulí od Lesů ČR. Cesta na ni nebyla značena, kousek se šlo po zel.zn. (která pokračuje do Proboštova a dál), ze které se muselo před kopcem odbočit doprava a vyšlapanou pěšinou dojít až na vrchol.

Jsem tedy v Řepčicích a marně bádám, kudy jít. Zjišťuji, že si cestu odsud nepamatuji, stojím před křižovatkou silnic, za zády zelenou zn. i zn. nauč. stezky, ale dál již žádnou další značku nevidím. Kudy, doleva, nebo doprava? Pán, kterého se zeptám, mě pošle doleva, po několika metrech je však další rozdvojení cesty a opět žádné značení. Jdu nazdařbůh rovně, když mne ten pán, který jde naštěstí kousek za námi, zastaví a nasměruje doprava. Podivím se, proč nikde není žádná značka? Vysvětlí mi, že tu byla, na sloupu el. vedení, ale pak tu něco dělali elektrikáři a sloup odvezli. Jdeme tedy dál. Cesta vede mezi několika chatami, za nimi je po chvíli konečně lesní odbočka na Pannu.Tady si to pamatuji už dobře, tabuli o geologickém vývoji oblasti, pěšinu nahoru a objevuji i značku naučné stezky. Po krátkém výstupu se cesta stáčí vpravo podle kopce. Také zde je záplava starčeku Fuchsova. Kromě něj ještě vrbina obecná, vrbovka úzkolistá a věsenka nachová, za tou jsem se sem vlastně vydala. Špatně se fotí, má drobné kvítky, které se na vysokých, tenkých a větvených stoncích téměř neustále pohybují. Je na ni nejvyšší čas, za pár dní bude odkvetlá. Projdeme kolem plochy zarostlé krásnou obří kapradinou hasivkou orličí, připadá mi však, že kopec obcházíme. Kde vlastně je další značka naučné stezky? Už jsem hodně dlouho žádnou neviděla. Dojdeme k další tabuli, přečtu si na ní, jaká je místní fauna a flora. U tabule je konečně rozcestí lesních cest, vydáme se vlevo a nahoru. Značka opět nikde. Kudy vedli tu naučnou stezku? Vždyť nikde žádná postranní pěšinka nebyla, jsem zvědavá, jestli na ni někde narazím. Ze široké lesní cesty musíme posléze zahnout doleva, na úzkou stezku, která nás povede až nahoru. Je tu pěkný les, pěšinka je lemovaná vysokými kapradinami a bažankou vytrvalou. Jsou zde i jiné rostliny, konopice pýřitá, marulka klinopád, svízel lesní a samorostlík klasnatý, je v tuto roční dobu dávno odkvetlý a zdobí jej teď místo květů černé bobule. Na pěšině leží nějaké rezavé železo, co tu ti návštěvníci všechno neodhodí! Při bližším pohledu ale zjistím, že to jsou kovové, dříve bílé, teď ale silně prorezlé čtverečky se šikmou zelenou diagonálou. Tak tady skončily značky určené k označení cesty. Záhada naučné stezky je objasněná!

Procházíme kolem zajímavých, tmavých čedičových skalek. Na rozdíl od Kalicha, kde zůstaly zachovány zbytky zdiva z dávné Žižkovy pevnosti, na Panně nic takového nenajdete. Tabule, kterou míjím, mne poučí, že opevnění zřejmě tvořily palisády a budovy byly roubené, zachovaly se přitesané skály na vrcholu a o něco níž pozůstatky hradních opevňovacích valů. Skály na vrcholu jsou velmi rozervané, tvoří úzké výběžky a celkem tady kromě nich nic zajímavého není. Roste tu jen nízká kostřava, rozchodník velký a některé zvonky. Nalezám i několik ohnišť, důkaz, že sem občas někdo zavítá. Výhledy odsud nejsou špatné, ale zvolna zarůstají duby a jinými stromy. Chtěla jsem zde původně chvíli posedět, ale není tu příliš vlídno a obloha se navíc začíná kabonit do černa. Bude lepší se vrátit. I když je teprve odpoledne, cesta setmělým, téměř ponurým lesem připomíná cestu lesem večerním. Doufám, že mne žádné nepříjemné setkání znovu nepotká, vše ale probíhá uspokojivě a také to jde dolů rychleji. Za chvíli jsme u tabule s florou a faunou, míjíme hasivky orličí a šťastně dojdeme až k autu. Cestou spadne na přední sklo pár kapek, ale žádný liják se naštěstí nekoná. Říkám si, že i přes problematickou naučnou stezku to přece jen nebyl špatný výlet. Neznám iniciátora, ani realizátora této naučné stezky, ale na jejich místě bych šla hotové dílo určitě zkontrolovat, než o něm podám hlášku na internet a jiné další turistické zdroje.

Zdena Vojtíšková






































Encyklopedie > Cestopisy > Trojhora a Panna




Úvod   Napište nám   Copyright

Tato stránka byla naposledy aktualizována 9. 7. 2011


 České středohoří
Kouzla krajiny 
ceskestredohori.cz