Na výlet se vydáme dne 14.9.2012 vlakem z Prahy v 6.50 směr Lovosice, kde přestoupíme na spoj, jímž se dostaneme k výchozímu místu – obec Stvolínky.
Vyjíždíme skoro za tmy, Vltava vpravo je skryta v husté mlze, celou cestu je viditelnost téměř nulová. Utěšujeme se tím, že až přejedeme z Lovosic přes Labe, situace se zlepší. Vystoupíme ve Stvolínkách, za clonou mlhy se začíná prodírat nesměle slunce, vrch Ronov je schovaný. Kostel Všech svatých z roku 1811 stále působí skličujícím dojmem, cenné náhrobníky na vnější kostelní zdi by také potřebovaly péči.
Škoda budovy zámku, není přístupný veřejnosti, možná se malinko blýská na lepší časy, dne 22.9.2012 bude zámek otevřen a v rámci Dne otevřených dveří budou umožněny prohlídky, včetně kulturních akcí. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován na pomoc rekonstrukci objektu.
Po červené turistické značce jdeme dál, zvolna se z mlhy vynořuje Ronov, a začíná být zalit slunečními paprsky. Procházíme posekanou loukou, plnou jesenních ocúnů, růžovofialové květy jsou částečně uzavřeny, třpytí se na nich kapičky rosy. V červenci 2011 jsem loukami šla za velkého deště, liják byl tak silný, že nahoře na hradě jsem chodila bosky a snažila se trochu usušit boty.
Ronov, výrazný čedičový kopec 553 m vysoký, má přímo proti sobě znělcový Vlhošť o výšce 613,5 metrů. Oba kopce, jeden Českolipský, druhý v Českém středohoří, jsou velmi výrazné dominanty, každý je osobitý. Pokračujeme po červené značce dubohabrovým lesem, cesta je příjemná, ke konci poněkud stoupá, na přírodní schody se musí dávat pozor. Od roku 1995 je Ronov chráněnou přírodní památkou. Na vrcholové části strmého kopce stál už kolem poloviny 15. století hrad, kamenné stráně jsou tak prudké, že poskytovaly zabezpečení. Přesto však byl hrad kolem první třetiny 17. století zničen a vypálen.
Vrchol čedičové skály nám k polednímu nabídl úchvatný pohled na protilehlý Vlhošť, i skály na jeho úbočí jsou patrné, v mlhavé dáli vidíme Bezděz, Ralsko a nějak tušíme Ještěd. Škoda, že vzrostlý les a vlastně nejzachovalejší část hradu – obytná věž, brání ve výhledu na sever a západ. Romantická zřícenina na dokonalém sopečném kuželu, sluníčko, pohoda, co více si přát?? Nejprve přijde tramp, má namířeno na Helfenburk, později dorazí německy hovořící manželský pár, žijící v Míšni a dostaneme se do velmi živé debaty. Muž zná snad všechny vrchy, kopce a kopečky, řeky, mluví o noclehu na Lovoši atd. Je nadšen mou rozpadlou starou turistickou mapou, nakonec nedá jinak a musíme se vyfotit, naštěstí jen mým aparátem. Setkání je plné optimismu, dobré nálady, jíž přidává i kroužící letadlo typu „čmelák“, několikrát přeletí nad našimi hlavami /znalci letadel nechť mi prominou/.
Nedá se nic dělat, musíme dolů, je nádherný zářijový den, rozhodneme se pro cestu na vlak do Blíževedel. Vlhošť stále před námi a protože zbývá trochu času, zabočíme v obci Stranné vlevo po modré značce, jdeme podél pískovcových skal, patřících do CHKO Kokořínsko, později tam míří velká skupina trampů.
Vrátíme se na červenou a pokračujeme do Blíževedel, po pravé ruce máme stále lepší a lepší pohled na Ronov, zdáli je již znát na stráních nádech podzimu. V Blíževedlech je na náměstí krásný barokní sloup Nejsvětější trojice z roku 1714 s balustrádou soch svatých od sochaře F. Tollingera. Času už není nazbyt, proto jdeme na upravené nádraží, kam přijíždí vlak směr Lovosice. Při zpáteční cestě obkroužíme Ronov, později nás provází Sedlo a další kopce, blíží se Lovoš s Kybičkou, vidíme Hazmburk, v dáli Říp.
V roce 1832 zavítal na Ronov Karel Hynek Mácha, zde podle seznamu Hrady spatřené pořídil kresbu, která se bohužel nedochovala. Ráda si prohlížím Máchovy kresby, akvarely a často jsou inspirací pro výlet. Mácha byl jako výtvarník samouk, jeho kresby jsou součástí deníků, kreslil si jen tak pro radost a kdož ví, kam by v dalším uměleckém vývoji směřoval.
Byl to krásný den, výlet na Ronov se dá jistě zvládnout mnohem rychleji, ale na druhou stranu, není kam spěchat.
Text a foto: Květa Roznětínská
