Jana Haasová
BOHUŠOVICKÁ
Zelenavá hladina
vlnících se polí
a jiskry vlčích máků
ve žluti řepky
v blankytné modři
bez mráčků
horstvo na dosah
Ztichly ohňostroje
minuly už jejich časy
řeky zkameněly
bezpočet let se podepsal
do knihy Země
a vtiskl své stopy života
kde zní teď tajemná
symfonie varhanní
Středohorská
SANTA MARIA
Ve zlatém průvodu
rozkvetlých podbělů
v dohledu královny Středohoří
vedla mě cesta do Krušných
ani trochu krušná
Pak se to stalo
nečekaně
když promluvil
ke mně
v růžových tónech
kamenné řeči
Apenin
Stojí tu sám
a v jeho srdci
tiše hoří sláva
mistrů té země
ó Venezia!
VRKOČ
Odhalen cop
utuhlé krve Země
čas přidal kameni
barvy lišejníků
a kámen začal
vyprávět
svůj pohádkový příběh
zapsaný do knih vědy
Na jaře do copu
vplétá slunce
zlaté květy tařice
a nedaleko
padá voda
z kolmé stěny
a hučí přes kameny
do Labe....
ČEDIČ
Žhavá řeka navždy zkameněla
zbavena žáru
proměněna ve varhany
jež hrají už jen tichou symfonii
o zrození hor
Varhany z černého kamení
zdánlivě chladné
skrývají v sobě jiskřičky ohně
věčného tvoření a lásky
jež zakleta je v barvě smutku
Čedič, obyčejný kámen
o nějž nezavadíš ani pohledem
a přece tě, člověče, ve tvém díle
věrně doprovází životem
Zastav se na chvíli
a pohlaď ho v duchu
Zbav černou barvu
jejího smutku
Čedič pak prozáří tě
paprskem lásky
a varhany zahrají
Ódu na radost
| 
