Dnes již zaniklý vrch u Chabařovic, na kterém v roce 1426 vybojovali husité vítěznou bitvu nad vojskem třetí křížové výpravy.
Návrší s nadmořskou výškou 213 m se nacházelo mezi Trmicemi a Chabařovicemi. Původ jména, jehož nejstarší dochovaný tvar zní "Biháň", bývá spojován s událostmi v roce 1426, kdy měl být pojmenován podle běžícího (z bojiště prchajícího) vojska poražené křížové výpravy. Je však velmi pravděpodobné, že vrch nesl toto jméno již před osudnou bitvou. To mohlo vzniknout ze staročeského osobního jména Bigan, podobně jakou tomu mělo být v případě názvu obce Běhánky, ležící na úpatí Krušných hor severně od Teplic. Příležitostně se objevují názory, že se zmiňované vojenské střetnutí mohlo odehrát i na jiném místě, například na Ovčím vrchu nad Předlicemi. Jedná se ale spíše o spekulace, z historického hlediska se zdá být nepochybné, že ke slavné bitvě došlo právě na návrší Na Běhání.
Na paměť bitvy, která bývá dokonce označována za nejkrvavější vojenské střetnutí husitů s křižáky, měl být dle pramenů ze sedmnáctého století vztyčen kamenný sloup, o kterém však dnes není nic známo. Bitvu měla připomínat i řada dalších více či méně důvěryhodných pamětihodností, jako například tzv. krvavá jáma, či rybník, které se na návrší Na Běhání nacházely. Aby bojiště získalo památník důstojný významu bitvy, byl po skončení první světové války založen spolek, který se tohoto úkolu zhostil. Vypracován byl velkolepý návrh pomníku, sestávající se z přízemní pamětní síně - muzea a 18 m vysoké kamenné věže ve tvaru husitských pavéz, zakončené kalichem. Z finančních důvodů však byla realizována pouze první část - pamětní síň opatřená kameny z jiných historicky významných míst. Ta byla slavnostně předána veřejnosti při velkolepé národní slavnosti k pětistému výročí bitvy v červnu roku 1926. Život nedostavěného památníku však nebyl příliš dlouhý, 21. června 1941 byla jeho budova z rozkazu nacistického vládního prezidenta odstřelena a místo leželo po několik let v rozvalinách. K obratu došlo až v roce 1953, kdy zde byl vybudován nový, jednoduchý památník, při jehož stavbě byly využity i pozůstatky předešlé budovy z roku 1926. Ani život nového památníku netrval věčně. V roce 1986 musel ustoupit přibližující se povrchové těžbě hnědého uhlí, která se rok co rok zařezávala do návrší Na Běhání. Rozebraný pomník byl dočasně deponován v ústeckém muzeu. Dnes můžeme spatřit nově vybudovaný a renovovaný památník při severozápadním úpatí vrchu u nedalekých Chabařovic, kde byl v roce 2000 slavnostně odhalen.
Z bývalého vrchu Na Běhání se dochovala pouze část jeho severovýchodního svahu nad silnicí spojující Předlice a Chabařovice. Jihozápadní a vrcholová část zcela ustoupili povrchové těžbě uhlí. Při odkryvech půdy zde bylo zároveň zjištěno a zkoumáno několik archeologických situací. Areál dnes již opuštěného hnědouhelného dolu je v současnosti rekultivován a v jeho prostoru vzniká jezero. Stejně tak je rekultivována toxická skládka, která po dlouhá desetiletí vznikala v severozápadní části návrší nad Chabařovicemi.
