Žhavá řeka navždy zkameněla zbavena žáru proměněna ve varhany jež hrají už jen tichou symfonii o zrození hor Varhany z černého kamení zdánlivě chladné skrývají v sobě jiskřičky ohně věčného tvoření a lásky jež zakleta je v barvě smutku Čedič, obyčejný kámen o nějž nezavadíš ani pohledem a přece tě, člověče, ve tvém díle věrně doprovází životem Zastav se na chvíli a pohlaď ho v duchu Zbav černou barvu jejího smutku Čedič pak prozáří tě paprskem lásky a varhany zahrají Ódu na radost