Jako Vesuv nad Neapolí majestátně se tyčíš nad Lovosicemi. I ve Tvém nitru hořel kdysi oheň, z jehož žáru se zrodil život. Pestrá paleta barev života na kamenech Tvých svahů a ptačí symfonie zazářily v mém srdci a rozjasnily chmurný, deštivý den. Jak Ti poděkovat za den plny krásných dojmů, jak poděkovat Bohu za celé České středohoří? Ted sedím ve vlaku už jen se svými vzpomínkami a vím jen to, že se k Tobě vrátím.