strmí do výšky
tichá ve vzpomínkách
na dobu svého zrození
kdy byla žhavou řekou
Chladem proměněna
v kámen se slzami
drobných krystalků olivínu
Společníkem se stal čas
oděl ji do barev
a trochu přitesal
Nezůstala sama
prostřela lišejníkům
a dalším semínkům života
|
