V pohoří rozvlněném
oparu nafialovělém
tyčí se jedna
co rozmlouvá
s blesky.
Vichr je tu doma
tvar dal i stromům
Stříbřité buky
kořeny obnažené
křečovitě
drží se kamene
Průhledy do údolí
s homolemi kudrnatými
Cesta stoupá výš
a znělcová romance
Ti hraje pod nohama
v durových tónech
Barevné obrazy
malují křídla motýlů
a kdesi pod Tebou
krouží káně
Výš a výš k vrcholu
poklonit se krajině
kde Země otevírala
své žhavé nitro
Teď už jen štětec
s barvami tančí
své fandango
vzpomínek...
|
