Zvolna doznívá
poslední věta
a její tóny se mísí
s barvami země
sytá zeleň stromů
s okrem koketuje
Zvolna dohasínají
ohně slunečnic
prostřely sýkorkám
bohatý stůl
Bělavé děti bodláků
vyrážejí do světa
žluté okolíky ke slunci
natahují vratiče
zatímco u cesty
se vrbovky rdí
Fialová melancholie
táhne se po kopcích
středohorských
sluníčko trochu unavené
už si rádo přispí
Hrdý, s plavou hřívou
rozevlátou ve větru
rozhlíží se po kraji
a mohutnými tlapami
tiše našlapuje -
odchází do jiné savany...
|