Kuzov
cyklus: Neznámé středohoří
Kuzov s neobvyklým jménem, kterému ani Němci nedovedli dát jiný název, než Kusow nebo Kusowerberg, není ani tak neznámý, jako spíše „z ruky“. Mezi Lovosicemi a Mostem, na pomezí středohoří a středočeské roviny, bez průmyslu, s upadajícím ovocnářstvím neleží oblast v ekonomickém zájmu. O víkendech je bez auta téměř nedostupná.
Přesto je Kuzov pokladem pro „šutrology“ i „kytičkáře“ a patří mezi dlouhou řadu „nej“ ve středohoří. Jedny z nejkrásnějších konikleců jsem viděl na Kuzově v loňském roce, hezčí tařice byla snad pouze na hradě Kamýku. V jejich stínu jsou další teplomilné kytičky: mochna písková, rozrazil, kavyl a další.
Text o geologickém složení jsem převzal z informačního panelu pod kopcem:
Kuzov poskytuje ukázku dvou menších žilních (třetihorních) útvarů leucitického tefritu vypreparovaných z okolních turonských (druhohorní část svrchní doby křídy 93,5 - 89,3 mil.př.n.l.) usazenin se zqstoupením produktů tepelné přeměny a druhotné mineralizace hydrotermálními roztoky. Dva téměř kolmé na sebe skalní hřbety jsou budovány čedičovou horninou tvořící přechod k bezživcovým vyvřelinám a s absencí olivínu leží na průsečíku dvou trhlin ve směrech SSV – JJZ a SSZ – JJV, sahajících hluboko do spodních vrstev zemské kůry. Na západní a jihozápadní straně je vypreparovaný žilný výchoz Kuzova lemován středoturonskými slínovci, na severní, východní a jihovýchodní straně svrchnoturonskými slínovci a jílovci. Turonské vrstvy jsou v blízkosti skalisek kryty balvanitými sutěmi.
Obdobný popis a další geologické informace podává (lokality.geology.cz).
Nejvhodnější přístup na Kuzov je od obce Dřemčice, kde lze na návsi u kapličky bezplatně zaparkovat auto. Pěší turisté se do Dřemčic dostanou z autobusové zastávky Třebívlice, Dřemčice na tratích Lovosice - Most (572 545), nebo Lovosice-Skalice (552 667), ale spíše z Třebívlic, kde žila Ulrika von Levetzow a v místním muzeu nedaleko náměstí je její expozice, a kde je slušná restaurace. Přístupu na Kuzov z jižní strany ze žluté - Ulričiny stezky brání husté křoviny, zahrady a pole.
Pro pěší turisty je Kuzov bohužel o víkendu po zrušení železniční trati 113 Čížkovice- Obrnice, přezdívané „švestková“, málo dostupný. Neobvyklé jméno dostala trať podle velkého množství švestkových sadů a alejí, z nichž zůstaly do dnešních dnů pouze nepatrné zbytky. Provoz trati je pouze v letním období, aktuální jizdní řád (sd.severoceskedrahy.cz).
Z cesty z Dřemčic ve směru k Blešenskému vrchu se odbočí přes loučku na okraj lesa a pod první skalku a poměrně snadno mezi borovicemi vzhůru na vyšší vlastní vrchol, kde je umístěna vrcholová kniha a kde jsem dlouho obdivoval a fotografoval nádherné koniklece. Po návratu s prvního skaliska je druhé, ve tvaru lví hlavy pohodlně přístupné téměř po vrstevnici. Zde zase převládá tařice. Z obou vrcholků se otvírá nádherný výhled na středočeskou rovinu s Házmburkem, na Lounské kopce a zpět k Srbsku, Ostrému, Hradišťanům. Severní stranu zakrývají vysoké borovice.
O instalaci vrcholové knihy s dalšími fotografiemi viz
(vrcholoveknihy.blogspot.cz).
Kopec nevynechali samozřejmě ani keškaři (wikimapia.org).
V polích kolem Granátového potoka lze nalézt granáty, které se dosud těží v nedalekých Podsedicích, ale výtěžnost i zásoby se zmenšují (www.novinky.cz). Mezi doprovodnými prvky bylo nalezeno i několik nepatrných diamantů a další vzácné minerály. Těžba zanechala ve středohoří velkou jizvu, vrch Vršetín přišel o hlavu a místo středu kopce zůstal hluboký lom.
Samotný Kuzov není na celodenní výlet, ale v okolí jsou desítky dalších příležitostí podle zdatnosti, zájmu, příp. mobility turistů.
Ladislav Buka
KČT TJ Glaverbel Czech Teplice
Mapa převzata z mapy.cz.