Obojživelníci a plazi Českého středohoří

(Mammalia: Amphibia, Reptilia)

 

zpracoval: Václav Vysoký

 

     Vzhledem k tomu, že se této části fauny věnuje obecně malá pozornost (mimo jara, kdy se dělají záchranné akce kolem silnic na zachycení migrujících žab) a proto, že se jedná výhradně o zvláště chráněné druhy, což si široká veřejnost jen okrajově uvědomuje, podávám zde výčet druhů zjištěných v některé části Českého středohoří. Při zpracování této části obratlovců vycházím ze své kartotéky a systém (který se ale velmi často upravuje) je podle Fauny ČSFR. Podrobnosti o životě a systematice některých druhů podám, když bude zájem, později v příspěvcích do kategorie Chráněných druhů vyskytujících se v Českém středohoří.

 

     Pro rozšíření uvádím jen 1 až max. 3 lokality od jednoho druhu a z určité části Českého středohoří a to z levé strany Labe od Lovosic po Ústí n.L. (A), levé strany Labe od Ústí n.L. po Děčín (B) a z pravé strany Labe. Pro tento účel je to dostatečné množství lokalit, protože se nejedná o faunistickou studii.

 

     Většina u nás žijících druhů podléhá zvláštní ochraně volně žijících živočichů a to jako ohrožený druh (OD), silně ohrožený druh (SOD) nebo kriticky ohrožený druh (KOD), současně se vztahuje ochrana na  řadu druhů podle Bernské úmluvy (BU) nebo podle Natury 2000 (NAT). Zkratky ochrany jsou uvedené vždy za jménem druhu. Zde si dovoluji poznámku, že se chystá další (již x-tá) novela zákona na ochranu přírody a tak některé druhy doznají, co se týče ochrany, pravděpodobně změny týkající se kategorie ochrany. Tím bude nutno znovu upravit můj Seznam zvláště chráněných druhů v ČR, který byl vydán v roce 2009 ve Fauně Bohemia septentrionalis, T. 33 (2008): 117-148.

 

 

Obojživelníci – Amphibia

 

řád Ocasatí – Urodela

 

čeleď Mlokovití – Salamandridae

 

Mlok zemní – Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) – SOD, BU

     (Také uváděn jako Mlok skvrnitý)

     Velmi nápadný, zvláště na vlhkých místech se vyskytující druh. V Českém středohoří žije na levostrané (např. A.: Dolní Zálezly, Milešovka, Vaňov + B.: Čermná, Chuderov, Velké Chvojno) i pravostranné (např. Březiny, Stadice, Těchlovice) části Labe.

 

Čolek horský – Triturus alpestris (Laurentus, 1768) – SOD, BU

     Životem je úzce vázaný na vodu s menší plochou bez zvláštních nároků na její kvalitu, celkově se jedná v Českém středohoří o řídce se vyskytující druh. V Českém středohoří se vyskytuje na levostranné (např. B.: Chmelný vrch) i pravostranné (např. Bláhov, Lovečkovice, Němčí) části Labe.

 

Čolek obecný – Triturus vulgaris (Linnaeus, 1758) – SOD, BU

     Vývojově je úzce vázán na vodu a lze jej označit jako nejhojnější zástupce čolků v České středohoří. Zde se vyskytuje na levostranné (např. A.: Březina, vrch Hradiště u Habří, Radejčín + B.: Český Bukov) i pravostranné (např. Bláhov, Brná nad Labem, Tašov) části Labe.

 

Čolek velký – Triturus cristatus (Laurentus, 1768) – SOD, BU, NAT

     Žije podobně jako předešlé druhy, pouze vývojová stadia jsou náročnější na chemismu vody. Jedná se o nápadně velký druh s výrazným pohlavním dimorfismem. V Českém středohoří jej můžeme pozorovat na levostranné (např. A.: Oparenské údolí, Prackovice, Radejčín + B.: Chmelný vrch, Kozí vrch) i pravostranné (např. Němčí, vrch Radobýl) části Labe.

 

 

řád Žáby – Ecaudata

 

čeleď Kuňkovití – Discoglossidae

 

Kuňka obecná – Bombina bombina (Linnaeus, 1761) – SOD, BU, NAT

     (také uváděná jako Kuňka ohnivá)

     Žije v drobných i větších vodách a je nápadná svým nápadným „dutým“ voláním. Vyskytuje se od nížin do podhůří a z Česho středohoří je znám jen velmi ojediněle (Březina a Radovesice) i když v bezprostředním okolí je dosti hojným druhem (např. Střížovický vrch, nádrž Milada, Řehlovice apod.).

 

 

čeleď Ropuchovití – Bufonidae

 

Ropucha krátkonohá – Bufo calamita Laurentus, 1768 – KOD, BU, NAT

     Řídce se vyskytující zástupce našich ropuch, kteá žije na vlhčích stanovištích od nížin do ppodhůří. Z Českého středohoří ji známe pouze z jednotlivých lokalit na levostranné (např. S.: Březina + B.: Mojžíř) i pravostranné (např. Velké Žernoseky) části Labe.

 

Ropucha obecná – Bufo bufo (Linnaeus, 1758) – OD, BU

     Velmi hojný druh rozšířený na různorodých biotopech, který se v jarním období stahuje  k vodám, kde se rozmnožuje. Z těchto důvodů je také velmi povědomá, protože bývá obětí automobilové dopravy na všech silnicích – alespoň částečnou a lokální ochranou jsou budované umělé překážky kolem silnic v době jejich tahu a následný přenos do míst, které jim vyhovují, co se týče rozmnožování. V Českém středohoří je známa z levostranné (např. A.: Dolní Zálezly, Habrovany, Koštov + B.: Český Bukov, Dobkovice, Mírkov) i pravostranné (např. Brná n.L., Němčí, Olšinky) části Labe.

 

Ropucha zelená – Bufo viridis Laurentus, 1768 – SOD, BU, NAT

     Lokálně, ale v místech výskytu hojně se vyskytující druh, který běžně proniká i do intravilánu obcí a měst. Z Českého středohoří je nám znám z levostranné (např. A.: Březina, Velemín, Zlatník + B.: Luční Chvojno) i pravostranné (např. Bílé stráně, Kalvárie, vrch Radobýl) části Labe.

 

čeleď Rosničkovití – Hylidae

 

Rosnička zelená – Hyla arborea (Linnaeus, 1758) – SOD, BU, NAT

     Nápadně zelená žába, která je symbolem předpovědi počasí pro většinu lidí. Ovšem není tak hojná jak je známá a z Českého středohoří máme údaje pouze ojedinělé z levostranné (např. A.: Malé Žernoseky, Oparenské údolí) i pravostranné (např. Brná n.L.) části Labe.

 

čeleď Skokanovití – Ranidae

 

Skokan hnědý – Rana temporia Linnaeus, 1758 – BU, NAT

     Nejhojnější druh našich skokanů vyskytující se u vod, ale i daleko od vod od nížin do hor a dává přednost zalesněným biotopům. V Českém středohoří jej známe z levostranné (např. A.: Dubice, Hradiště u Habří, vrch Lovoš + B.: Český Bukov, Horní Oldřichov, Mojžíř) i pravostranné (např. Brná n.L., Olšinky, Sebuzín) části Labe,

 

Skokan ostronosý – Rana arvalis Nilsson, 1843 – KOD, BU, NAT

     Vzácný zástupce skokanů u nás, který z Českého středohoří znám pouze podle literárního pramene z rezevace Březina na Litoměřicku.

 

Skokan skřehotavý – Rana ridibunda Pallas, 1771 – KOD, BU, NAT

     Zdaleka poznatelný podle velmi hlasitých projevů v době páření, ale i mimo ně. Je to relativně velký skokan vyskytující se v menších i větších vodách. V Českém středohoří je znám z levostranné (např. A.: Habrovice, Habří, Radovesice) i pravostranné (např. Sedlo) části Labe.

 

Skokan štíhlý – Rana dalmatina Bonaparte, 1839 – SOD, BU, NAT

     Na Ústecku pouze řídce se vyskytující druh, je teplomilnější a je schopen žít i relativně daleko od vody. Z Českého středohoří máme údaje o jeho výskytu pouze z  levostranné (např. A.: Kletečná, Stadice, Štěpánov) části Labe.

 

Skokan zelený – Rana esculenta Linnaeus, 1758 – SOD, BU, NAT

     V terénu velmi obtížně determinovatelný druh o jehož spolehlivém nálezu máme zpávu pouze z rezervace Březina na Litoměřicku (při levé straně Labe).

 

 

Plazi – Reptilia

 

řád Šupinatí – Squamata

 

podřád Ještěři – Sauria

 

čeleď Ještěrkovití – Lacertidae

 

Ještěrka obecná – Lacerta agilis (Linnaeus, 1758) – SOD, BU, NAT

     Široce rozšířený druh na různých biotopech. Je nám znám v Českém středohoří z levostranné (např. A.: vrch Jedovina, Milešov, Žim + B.: Dobětice, Mariánská skála, Žďár) a pravostranné části (např. Brná n.L., Němčí, Svádov) Labe.

 

Ještěrka zelená – Lacerta viridis (Laurentus, 1768) – KOD, BU, NAT

     V Českém středohoří se vyskytuje lokálně na teplých stanovištích. Je nám znám z levostranné části (např. A.: Dolní Zálezly, Dubice, UL-Větruše + B: Kozí vrch, Mojžíř, Povrly) a pravostranné části (např. Brná n.L., Kalvárie) Labe.

 

Ještěrka živorodá – Lacerta vivipara Jacquin, 1787 – SOD, BU

     Druh vyskytují se na vlhčích a  chladnějších biotopech, většinou ve vyšších polohách. Z Českého středohoří jej znám z levostranné (např.: A.: Oparno + B.: Dobětice, Žežice) i pravostranné části (např.: Brná n.L., Sluneční stráň) Labe.

 

čeleď Slepýšovití – Anguidae

 

Slepýš křehký – Anguis fragilis Linnaeus, 1758 – SOD, BU

     Poměrně dobře známý druh, bohužel velmi často obětí automobilové dopravy, kde bývá na silnicích přejet, když se zde vyhřívá. Znám je z levostranné (např.: A.:  Hostovice, Hradiště u Habří, Koštov + B.: Český Bukov, Mojžíř, Žďár) i pravostranné části (např. Brná n.L., Malečov,  Těchlovice) Labe

 

podřád Hadi – Serpentes

 

čeleď Užovkovití – Colubridae

 

Užovka hladká – Coronella austriaca Laurentus, 1768 – SOD, BU, NAT

     Další málo známý druh s nímž se setkáme jen zřídka. V Českém středohoří je nám znám z levostranné (např. A.: Hostovice, Hradiště u Habří, Stadice + B.: Žďár) i pravostranné (např. Brná n.L., Sluneční stráň, Tašov) části Labe.

 

Užovka obojková – Natrix natrix (Linnaeus, 1758) – OD, BU

     Obecně známý druh z vlhkých stanovišť, lovící i ve vodě. V Českém střdohoří je známa z levé (např. A.: Březina, vrch Rovný, Milbohov + B.: Kozí vrch, Žďár) i pravé (např. Bláhov, Brná n.L., Velké Březno) strany Labe.

 

Užovka podplamatá – Natrix tesselata (Laurentus, 1768) – KOD, BU, NAT

     Veřejnosti málo známý druh vyskytující se hlavně v okolí vod různého typu. V Českém středohoří je dosti vzácná její výskyt znám z levé (např. A.: Dolní Zálezly) i pravé (např. Nebočady) strany Labe.

 

čeleď Zmijovití – Viperidae

 

Zmije obecná – Vipera berus (Linnaeus, 1758) – KOD, BU

Tento obecně známý a u nás jediný jedovatý plaz je znám z Českého středohoří jak na levém břehu Labe (např. A.: Hradiště u Habří, Kletečná, Vaňov + B.: Malé Chvojno, Povrly, Žďár), tak i na pravostranné části Labe (např. Církvice, Lovečkovice, Velké Březno)

 

 

Použitá literatura

(a zde je uvedena i další starší literatura)

 

BARUŠ V., OLIVA O. a KOL., 1992: Obojživelníci Amphibia, in Fauna ČSFR – ČSAV Praha, 338 str.

BARUŠ V., OLIVA O. a KOL., 1992: Plazi Reptilia, in Fauna ČSFR – ČSAV Praha, 222 str.

VOŽENÍLEK P., 1982: Obojživelníci a plazi. – Příroda Ústecka I., str. 155-159.

VOŽENÍLEK P., 1994: Změny v rozšíření obojživelníků a plazů na území bývalého Severočeského kraje po deseti letech. – Supplementum 1, Fauna Bohemia septentr., T- 19: 112 str.

VYSOKÝ V., 2009: Databáze fauny a lokalit Ústeckého kraje. – Soukromý archiv čítající cca 1500 str. v PC-Word.