Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
Vyhledat
O stránkách





Reportáž z cest

Přes Kamenný vrch a Kuklu


V první říjnový den již od rána svítí sluníčko a i když opar stále přetrvává, je to den jako stvořený pro výpravu do přírody. Dnešním výchozím bodem se stává Tašov - Ovčárna, odkud se hodlám vydat do končin, kde jsem ještě nikdy nebyla. Místo, kde jsem plánovala nechat auto, je poněkud přeplněné jinými auty, to se zřejmě houbaři vydali na lov, nicméně po chvíli hledání místečko pro svoje malé auto najdu a vycházíme se psí kamarádkou po silnici, na Babinské louky, ráda bych se podívala, jestli na nich stále ještě kvetou ocúny.

Trochu se obávám, že si na Babinských lukách ve vysokém porostu, mokrém hojnou rosou, promáčím boty, ale zbytečně, louka byla nedávno posečená. Příznivce botaniky bude určitě zajímat, že i v tuto roční dobu je zde k vidění hodně kvetoucích rostlin. Tu a tam mezi nízkými, rozlehlými porosty tužebníku jilmového zazáří žluté kvítky upolínu evropského, hadího mordu nízkého a mochny nátržníku, červenofialovou a růžovou barvu dodává kakost bahenní, bukvice lékařská a pcháč, pravděpodobně různolistý. Vedle spousty kvetoucích i odkvétajících ocúnů nalézám svízel severní, jeden jediný čertkus luční a úplně na okraji louky sítinu rozkladitou. Když jsem si všechno prohlédla a vyfotila, pokračujeme po silnici k Čeřeništi, přejdeme můstek přes potok Rytina, připojíme se na červenou, později i modrou značku a začínáme stoupat na Kamenný vrch. Několikrát pohlédnu nazpět, jsou odsud krásné výhledy na Kupu a Varhošť. Cesta vede lesem, ve kterém nepotkáme živou duši, míjíme pěkné, rozložité buky, podél cesty typickou lesní květenu, např. čistec lesní, zvonek broskvolistý, listy devětsilu bílého, procházíme mladým lesem s dvěma průseky s vyhlídkou do krajiny po pravé straně a zastavíme se na chvilku u památného stromu, na kterém je připevněný vybledlý obrázek panny Marie, dřevěná tabulka opodál informuje, že dub je starý 350-400 let.

Z lesa se vynoříme před osadou Němčí, opodál zahlédnu přes louku malou kapličku a u ní další cestu. Jak jsem se dočetla, je Němčí nejvýše položená vesnice v Českém Středohoří (620 m). Značka nás přivádí na malou silničku k turistické orientaci, kde se nově objevuje i zelená značka, vede Průčelskou roklí na Brnou a Střekov. Otevírají se odsud pěkné výhledy na centrální část Středohoří, Milešovku, Kletečnou a jak postupujeme výš, vyhlídka se posouvá, Milešovka a Kletečná zvolna mizí za Skřivánčím vrchem a jejich místo na obzoru zaujímají jiné kopce, Lipská hora, Solanská hora, Oltářík aj. Netrvá to dlouho a jsme na rozcestí, pojmenovaném po o něco níže uloženém kopci, Trpasličí kameny, červená a modrá značka se tu rozcházejí, červená míří doleva přes Trpasličí kameny (671 m), Malý a Vysoký Ostrý rovněž do Střekova, modrá jde rovně na Malečov, vpravo pokračuje asfaltová silnička, po které jsme přišly, přes Kuklu (674 m) dolů na Pohoří. Projdu kousek po červené značce, všude kolem jsou v lese větší i menší kameny a čedičové skalky, že by měl kopec jméno po nich? Zkusím si o tom popovídat, právě přicházejí dvě paní s kočárkem. Zajímavé, myslí si to samé, co já. Okolí cesty je místy zryto od divokých prasat a padající žaludy dělají pořádný rámus. Nacházím přímo ukázkový exemplář vikve lesní, má krásné bílé květy s fialovými proužky a nedaleko od ní žlutě kvetoucí hrachor luční. Vrátíme se zpátky k ukazatelům a posadíme se do trávy na menší oběd.

Kolem nás projde pár dvojic turistů, projedou i nějací cyklisté, opuštěné to tu rozhodně není. Po jídle kráčíme k silničce, mezi stromy zahlédnu vršek věže základnové stanice pro mobilní telefony a po krátkém sestupu vyjdeme na křižovatce u autobusové zastávky nad obcí Pohoří. Od silnice se svažuje dolů louka a nad ní, na obě strany, jsou úžasné panoramatické výhledy. Jdeme nyní po silnici a přicházíme k odpočívadlu s několika stoly a lavicemi a hlavně dlouhou, úzkou tabulí se jmény všech kopců, které jsou odsud vidět. Odpočívadlo se jmenuje Esöva vyhlídka a jsem ráda, že tu je, určitě by mne nenapadlo, že vesnice vpravo před námi jsou staré známé Lhota a Homole pod Pannou, že tamhlety kopečky naproti jsou Sokolí hřeben a Magnetovec, kudy jsme kráčely loni, atd. Získávám zkrátka další informace o krajině kolem nás. Ještě než silnice začně klesat, mineme lyžařský vlek a pak už jdeme dolů k Tašovu. Je to rozsáhlá, malebná, horská obec v krásné, široké kotlině, kolem dokola ověnčené různými kopci a kopečky. Pěkné místečko. Ze zastávky u návsi právě odjíždí autobus do 11 km vzdáleného Ústí nad Labem. Silnice nás táhne nyní do svahu, nijak příkrého, po levé straně se rozkládají pastviny, mezi nimi a silnicí předvádí své vysoké, bílé květy tužebník jilmový, pod ním poléhá a na trávě se uchycuje hrachor luční. Pastviny jsou plné pasoucích se krav, zvířata se asi nudí, nebo jsou zvědavá, protože každá kráva, kolem které procházíme, zamíří okamžitě k nám, než ji zastaví drát, který pastvinu oplocuje a civí bez výrazu a přežvykujíc na nás. Na co ty krávy asi myslí? Zpětně jsou opět hezké výhledy na vysílač na Kukle a Tašov. Směrem kupředu se dívám na známý Babinský vrch a Špičák, k nimž se každým krokem přibližujeme, nedaleko od nich na nás čeká auto a také konec dnešní výpravy.

Zdena Vojtíšková






























Encyklopedie > Cestopisy > Přes Kamenný vrch a Kuklu




Úvod   Napište nám   Copyright

Tato stránka byla naposledy aktualizována 11. 10. 2011


 České středohoří
Kouzla krajiny 
ceskestredohori.cz