ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách

Reportáž z cest

Z Peruce na rozhlednu Stradonka


Městys Peruc určitě není třeba příliš popisovat, napsáno toho o něm bylo dost a dost. Je zde mnoho pamětihodností, zámek, ve kterém je nyní přírodovědná expozice Národního muzea, síň Emila Filly v jižním křídle zámku, v zám. parku Muzeum české vesnice, Oldřichův dub starý 1000 let, Boženina studánka aj. Ostatně, kdo by neznal pověst o Oldřichovi a Boženě? Ale asi málokdo už ví, že je zde velmi pěkná naučná stezka Perucko o 21 zastaveních a že odsud není daleko na novou rozhlednu ve Stradonicích.

A právě na ni jsem se ve středu 15.6. z Peruce vypravila. Sama, jen se svou psí společnicí. Auto nechávám na malém parkovišti nad kostelem a přes zámecký park vyrážíme na cestu. Modrá značka, po které jdeme, se část cesty kryje s naučnou stezkou, takže informace o všem důležitém a zajímavém je vždy po ruce. Polní cesta míří do lesa, po chvíli přicházíme na dlouhý, úzký průsek, je to místo s nádhernými výhledy, naštěstí je i dobrá viditelnost s pěknými mraky. Později zjistím, že průsek je zabezpečovací pásmo dálkovodu etylénu. Proto zde nesmějí být stromy ani keře, platí zde spousta dalších zákazů, ale naštěstí tu nejsou zakázáni turisté ani fotografování. Nezalesněná, strmá opuková stráň je domovem velké řadě zajímavých rostlin. Roste zde kozlík lékařský, vítod nahořklý, náprstník velkokvětý a další.

Pokračujeme lesem na Krásnou vyhlídku, též vyhlídku Sv.Čecha, bývalo to jeho oblíbené výletní místo. Stojí zde altán se stolem a lavicemi, na zábradlí je dlouhá tabule se jmény kopců, které jsou odsud vidět. Vyhlídka bohužel odspodu zvolna zarůstá mladým smrkovým lesem, ale zatím je z ní vidět dobře.

Další zastavení je Přírodní památka v Hlubokém. Byla zřízena v r.1970 k ochraně vzácných druhů teplomilných rostlin, jako je např. třemdava bílá, kamejka modronachová, vítod nahořklý, lněnka bavorská, trýzel vonný, střevíčník pantoflíček aj. Jen tak letmo projdu dolů mezi stromy, podívat se, jestli některou z těchto rostlin neuvidím. O kus níž jsou mezi borovicemi velké plochy porostlé odkvétající třemdavou bílou, naleznu i trýzel vonný. Kamejky modronachové je také spousta, ale nevidím už nic dalšího. Na podrobnější zkoumání dnes není čas, musíme jít dál.

Stále lesem se blížíme k Chrastínu. Na malé lesní křižovatce hledám chvíli modrou značku a kromě ní nalézám oměj vlčí mor a po pár krocích i velký porost krásného samorostlíku klasnatého.

Modrá značka pokračuje přes Chrastín do Šebína, kde jsme byly na jaře fotit bledule a dál do Libochovic. My zde ale odbočujeme po značce žluté doleva. Vede z kopce dolů a podél cesty vesele bublá malý potůček. Pokračuje tudy také naučná stezka. Pod kopcem u tabule č.10 se cesta větví, naučná stezka vede Débeřským údolím doleva, žlutá značka míří doprava do Stradonic a to je i náš směr. Stále nacházím další rostlinky, šalvěj přeslenitou, různé kakosty, opět kozlík lékařský aj.

Stradonice je obec velmi pohledná. Mezi upravenými zahrádkami dojdeme až k hostinci, kde začínají ukazatelé k rozhledně, doprava a do kopce. Asfaltová silnice sice pokračuje dál, ale k rozhledně už musíme polní cestou. Na dalším rozcestí nás vede ukazatel znovu vpravo, nalevo to ale mezi stromy vypadá na pěkný výhled, takže trochu odbočím a dobře udělám. Je zde místní hřbitov, před ním krátká alej věkovitých líp, které právě kvetou a vzduchem se nese bzukot včel. Je tu také lavička a voda. Jakoby se tu zastavil čas. A před lípami je ten nejkrásnější pohled na České Středohoří, nevzpomínám na žádný podobný. Celé Lounské i Milešovské středohoří, zakončené vpravo Házmburkem a Křesínskými kopci. Prostě nádhera!

Na lavičce poobědvám a doplním zásobu vody, je horko. Polní cesty a ukazatelé nás pak dovedou na vysokou a širokou mez mezi dvěma obilnými lány, kde se nachází rozhledna Stradonka. Je jednopatrová, dřevěná a na místě, kde stojí, bývalo v dávných dobách keltské hradiště. Lokalita se jmenuje Na Valech (291 m) a rozhledna má tvar strážní věže. Vznikla v r. 2009 díky iniciativě stradonického Klubu žen. Z jejího jediného patra, kde je i stůl s lavicemi, se otevírá opět, tentokrát shora, celé to úžasné panorama Středohoří. Zapíšu se do návštěvní knihy a pomalu jdu po žebříku dolů. Vedle rozhledny je další stůl a lavice a také informační panel, na kterém je doložena stavba rozhledny. Protože je léto, je celá mez porostlá nejrůznějšími druhy květin, zahlédnu piplu osmahlou, oman britský, tužebník obecný, ale čas chvátá a musíme se vracet. Cesta zpět je stejná, polní cesty, hřbitov, podél potoka přes Stradonice a tam, na rozhraní obce a chatové zástavby upoutá mou pozornost model vodního mlýna. Je naprosto kouzelný, paní s malým chlapečkem, která jde kousek s námi, mi vypráví, že ho vyrobil nějaký pán z Levous, udělal dva a druhý mají v Levousích.

U tabule č.10 nechávám žlutou značku stoupat nahoru a jdeme po naučné stezce a cyklostezce Débeřským údolím. Už by se zdálo, že je pro dnešek všem zajímavostem konec, ale přicházíme k Stradonickému rybníku. Voda v něm je zelená a pod klidnou hladinou jsou vidět hřbety velkých ryb. Celé okolí je vzorně upravené, nakrátko posekaný trávník, opodál pod stromy stojí malý srub, úplná idyla v lesích. Z naučné tabule se dovídám, že v r.1991, kdy přestal rybník užívat Český rybářský svaz, se dala dohromady parta nadšenců, která založila Rybářský klub Stradonice, upravila okolí a nakoupila novou rybí násadu, v současné době jsou v rybníce kapři, zlatí líni, amuři, siveni a marény. Konají se zde i rybářské závody.

Dál už pěkná cesta rychle ubíhá, míjíme dolní okraj lokality V Hlubokém, známý průsek, perucké koupaliště a vycházíme na silnici u hotelu Oldřichův dub. Naučná stezka slibuje ještě dalších 3,5 km zajímavým prostředím, ale obloha se zatáhla, začíná krápat a tak se vydáme po silnici, u Oldřichova dubu zabočíme nahoru a podle dvou dalších rybníků se dostaneme k Boženině studánce. Potom kolem radnice se sgrafity a kostela na malé parkoviště k autu. Cesta zpět je ve znamení lijáku, takového, že téměř nestačí stěrače, takže opatrně. Párkrát zahlédnu v dálce Milešovku zahalenou do dešťových mraků.

Dobře jsme dojely a teď už můžu zase vymýšlet, kam se vydat příště. Ale takový výhled, jako byl ten od stradonického hřbitova, už asi nikde nenajdu.

Zdena Vojtíšková, 2011


































Encyklopedie > Cestopisy > Z Peruce na rozhlednu Stradonka

Úvod
Napište nám 
Copyright
Dolní banner