Přírodovědný doklad jakékoliv kategorie od geologie přes botaniku až po zoologii se všemi mezistupni je víceméně bezcenný pokud nemá uvedenu lokalitu odkud pochází. Ve všech muzejních a kvalitních soukromých sbírkách jsou dokladované kusy pouze s lokalitními štítky a pokud se objevují nelokalizované doklady, pak jsou používané většinou jen jako srovnávací materiál nebo k výstavním účelům.
Žádná faunistická, ale ani systematická studie není možná bez lokalizovaného materiálu, kde by měla být uvedena země původu, místo nálezu, datum sběru a sběratel – někdy je uveden i biotop a způsob sběru a často i determinátor, který dokladový kus určoval a datum určení.
Když se dokladové kusy dostanou ke zpracování je často velmi pracné zařadit lokalitu do mapy, mapového čtverce apod. Je to proto, že pokud není uvedena přesná lokalita, pak dochází k nejasnostem s jejím umístěním, zvláště u jmen, které nejsou již na novějších mapách nebo je to časté jméno známé z více míst – např. Hradiště, Ostrý, Špičák, Sedlo apod. Proto jsme se rozhodli uvést zde výběr lokalit hor a jiných terénních lokalit, které se nacházejí v Českém středohoří.
Oronyma Českého středohoří v Ústeckém kraji
Otevřený soubor k různým doplňkům týkajících se návrší, kopců a hor vyskytujících se v Českém středohoří v Ústeckém kraji.
Základní seznam jmen je zpracován podle soukromého archivu Václava Vysokého a je opatřen několika poznámkami (např. okres, čtverec síťového mapování flory a fauny, vzdálenost od okresního města a pouze u platného jména je orientace na okolní body jako jsou obce, vrchy apod., nakonec je ve zkratkách seznam literatury nebo map, kde se určitý tvar jména nachází - u platného jména jsou na konci hesla také někdy uvedena synonyma). Platné jméno v současné době je uvedeno tučně, starší a lidová jména nejsou zvýrazněné, ale v závorce za tímto jménem je odkaz na poslední nám známé platné jméno. Nadmořské výšky jsou jen orientační, protože jsou na každé mapě většinou tyto výšky odlišné. Protože některá jména oronym jsou shodná se jmény sídel (např. Sedlo, Hradiště apod.) dáváme před každé jméno hor, kopců a kót značku ▲ (platné jméno) nebo + (synonyma).
V tomto příspěvku podáváme rozsah Českého středohoří podle jeho vytýčení v publikaci České středohoří. Turistický průvodce ČSSR svazek 23, Praha 1985
(stěžejní text z této publikace k nalezení na: www.volny.cz/molnarm/ ), kde je
České středohoří děleno do 2 částí a to na Verneřické středohoří, která se může dále dělit na Benešovské středohoří, Litoměřické středohoří a Ústecké středohoří. Milešovské středohoří je možné dále dělit na Kostomlatské středohoří, Teplické středohoří, Bořeňské středohoří a Ranské středohoří.
Ukázka převzatého textu:
České středohoří se nachází v severních Čechách, jeho území zahrnuje nejen vlastní celek Českého středohoří, ale i přilehlé oblasti, které spojuje blízkost a z ní pramenící historický vývoj.
Administrativně tvoří jádro okres Litoměřice a části okresů Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín a Česká Lípa.(hranice se dají vymezit takto: Roudnice nad Labem, Dobříň, Bechlín, Kostomlaty pod Řípem, Ctiněves, Straškov, Vodochody, Mšené Lázně, Peruc, Panenský Týnec, Líšťany, Hřivice, Tuchořice, Holedeč, Mněcholupy, Čeradice, Libočany, Žiželice, Havraň, Most, Bílina, Braňany, Duchcov, Teplice, Chabařovice, Varvažov, Libouchec, Jílové, Děčín, Huntířov, Česká Kamenice, Kamenický Šenov, Nový Bor, Česká Lípa, Zahrádky u České Lípy, Kravaře, Úštěk, Liběšice, Polepy, Hošťka, Roudnice nad Labem) Osou území je řeka Labe, po jeho obou stranách se rozprostírá. Rozloha je 1265 km2.
Hranice s ostatními orografickými celky Krušnohorské provincie a České tabule jsou většinou tvořeny úpatnicemi. Výjimky jsou velmi řídké. Např. Jílovský potok nemůže být hranicí Českého středohoří, neboť kvádrové pískovce Děčínské vrchoviny zasahují i na jeho pravý břeh. Přesné vedení úpatnice je v některých případech značně obtížné vzhledem k dlouhým táhlým svahům kopců, které téměř neznatelně přecházejí do roviny.
Jižní okraje Českého středohoří lemují písčité slínovce, které nepatří k České tabuli v případech, kdy tvoří přímou součást svahů neovulkanitů. Naopak vulkanity, které jsou od vlastního masívu Českého středohoří odděleny pruhem křídových sedimentů různé šíře, považujeme za tzv. exoty v sousedních orografických celcích (Hazmburk, Ronov, Vlhošť, Říp aj.).
Verneřické středohoří
Základním prvkem reliéfu je zvlněná plošina na destruovaných lávových příkrovech s vystupujícími vulkanickými suky. Zpestření poměrně jednotvárného reliéfu představují mělká údolí potoků, která se před ústím do hlavních toků postupně zahlubují.Verneřické středohoří můžeme dále dělit na:
a) Benešovské středohoří
Nejsevernější část Českého středohoří, rozprostírá se převážně na pravém břehu Ploučnice. Má mírně členitý reliéf vrchovinného a pahorkatinného rázu.
b) Litoměřické středohoří
Rozkládá se převážně na pravém břehu Labe a je typické rozsáhlými zbytky tzv. předčedičového zarovnaného povrchu.
c) Ústecké středohoří
Zaujímá severozápadní část Českého středohoří na levém břehu Labe, severně od Ústí nad Labem.
Milešovické středohoří
Tvoří jej především výrazné vulkanické kužely, kupy a krátké hřbety. Časté jsou vypreparované výplně sopečných komínů, žíly a lakolity (podpovrchové tvary), méně jsou přítomny povrchové denudační formy. Rozsáhlé části povrchu leží na křídových sedimentech. Milešovské středohoří dále dělíme na:
a) Kostomlatské středohoří
Nejvyšší část Českého středohoří. Typickými útvary jsou tu vypreparované znělcové a trachytové lakolity.
b) Teplické středohoří
Má mírně zvlněný povrch na reliktech lávových příkrovů v nadmořské výšce 300 – 350 m. Typické jsou nepříliš výrazné vrchy.
c) Bořeňské středohoří
Rozprostírá se západně od Kostomlatského středohoří a představuje přechodný reliéf mezi Kostomlatským a Teplickým středohořím. Nápadné jsou výrazné znělcové suky oddělené ukloněným povrchem křídových a miocenních sedimentech.
d) Ranské středohoří
Je odděleno od ostatních částí zhruba linií Želkovice, Červený Újezd, Sedlec u Mostu. Přechodný reliéf mezi Českým středohořím a Českou tabulí. Ostré izolované kuželovité tvary na neovulkanitech jsou v příkrém kontrastu s mělkým strukturně denudačním reliéfem na usazených křídových horninách.
Oronyma jsou uváděna podle abecedy systémem seznamu zjištěných názvů bez jakéhokoliv vztahu k onomastice a k jejím pravidlům. Je to provedeno proto, že se jedná o seznam známých lokalit nebo možných lokalit používaných v přírodních vědách k identifikaci lokalit nalezených dokladů. Proto zde neřešíme zdůvodnění nebo postavení jmen v hierarchii onomastických termínů pro jejich úzký význam určený hlavně pro onomastickou obec a ne obecnou praxi, tj. s minimálním významem pro praxi zájemců o přírodní vědy (botanika, geologie, zoologie). Např. podle JM-1996 se v Českém středohoří uvádějí také starší názvy bez současného českého úředního názvu – většinou se jedná o geograficky nevýrazné terénní útvary, které jsou ale uvedené bez bližšího určení, např.: Barhübel, Bramhübel, Branhübel, Breuersknöchel, Finkenhübel, Hemmhübel, Judenhübel, Knöchel, Knöchelberg, Kradrober Höhe, Kronhübel, Malschner Höhe, Mückenhübel, Walterknöchel apod. Nejsou zde používané sítě GPS, které se někdy objevují u nových dokladů přírodovědného charakteru, protože existují místa bez signálu a různá měřící zařízení mají dosud poměrně velké odchylky.
Přivítáme k doplnění jakékoliv nové i starší názvy návrší, vrchů a hor v Českém středohoří a to jak názvy uvedené na některých mapách nebo v literatuře, ale i jména lidová, platná v okolí obcí nebo jména neoficiální, ale vžitá (např. užívaná mezi turisty, botaniky, geology, zoology apod.).
SOUPIS ORONYM
(soupis je řazen podle abecedy)
Legenda: číslo za názvem hory nebo vrchu = nadmořská výška v metrech; lid. = lidově, jméno v lidovém podání; ob. = obec bez ohledu na to zda se jedná o osadu, obec nebo střediskovou obec či město; ▲ před názvem hesla = platné jméno návrší, vrchu nebo hory; nebo + před názvem hesla = synonyma platného jména a za tímto jménem je vždy uvedeno platné jméno v současné době nebo poslední platné jméno – v případě, že se jedná i jiný terénní útvar nebo obecné označení je heslo bez znaménka před názvem (např. stráň, vyhlídka, orografický celek apod.). Zkratky okresů: CL = Česká Lípa, DC = Děčín, LN = Louny, LT = Litoměřice, MO = Most, TP = Teplice, UL = Ústí nad Labem. Zkratka ČS znamená České středohoří, které pro rychlou orientaci udávám jako Čsa – České středohoří mezi Lovosicemi a Ústí n.L. při levém břehu Labe (Milešovské středohoří: všechny podcelky); ČSb – České středohoří mezi Ústí n.L. a Děčínem při levém břehu Labe (tj. Verneřické středohoří: Ústecké středohoří) a ČSc – České středohoří při pravém břehu Labe (tj. Verneřické středohoří: Litoměřické středohoří a Benešovské středohoří). Čtyřčíslí za okresem a části Českého středohoří je čtverec Středoevropského síťového mapování pro botaniku a zoologii podle ZELENÉHO, 1972: Návrh členění Československa pro faunistický výzkum. – Zpravodaj Čs. Spol. Entologické ČSAV, 8: 3-16.
Soupis literatury včetně použitých zkratek naleznete zde.
