ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách

Divočáci
cyklus: Neznámé středohoří

Přátelé říkají, že mám štěstí na divočáky. Pravda je, že chodím po cestách a kopcích „nechozených“, že se v lese chovám přirozeně tiše, dívám se a vidím nejen divočáky se selaty, ale i lišky s liščaty, daňky, muflony, srnky...

Největší strach jsem měl shodou okolností při dvou návštěvách Kleče na Březinském masivu. Poprvé přede mnou několik metrů přeskočila cestu bachyně a za ní se vybatolilo několik selat a začaly na mě zvědavě koukat, po druhé jsem při chůzi po zarostlé lesní cestě ucítil hrozný zápach a vedle mě několik metrů v křoví stál rozkročený divočák a díval se na mě.

Nejblíže jsem k divočákům byl na Malém Sedle u Sedla. Po dosažení vrcholu asi metr vysokou travou a křovím, ve sklonu asi 45 stupňů jsem strčil hlavu přímo do brlohu se čtyřmi divočáky. Nežli jsem stačil dostat strach, ve vteřině byla rodinka v prachu.

Nejhezčí setkání bylo pod Černčicemi, kde silnici přecházelo v řadě za sebou asi šest selat. Bachyni jsem uviděl na louce asi sto metrů před nimi.

Nejvíce divočáků najednou, tentokrát včetně několika kusů vysoké zvěře mě obkroužilo při návštěvě malého kopečka, Dubického vrchu pod Milešovkou, kde jsem chtěl pořídit svoji lepší vrcholovku. Náhle se z obou stran objevilo stádo asi patnácti kusů a po krátkém oboustraném okukování pokračovalo zleva i zprava kolem mě beze spěchu dál.

Největší počet divočáků je myslím v jižní části masivu Březina, ale přes cestu mi přeskočila bachyně se selaty i u Magnetovce, na silnici před lomem na Deblíku, dokonce i pod hřebínkem Kibičky, u rašeliniště pod Březinou a vyrušil jsem je i na řadě méně navštěvovaných kopců (Velký obr, Táhlina, Milešovský Kloc, Mravenčí vrch, Milešovské varhany, Jedovina, Stříbrný roh, Teplický vrch, …..). Na Milešovce jsou hlavně nad Výří skálou a v houštinách nad silnicí u Milešovského potoka. Rozrytá zem od nich je téměř po celém středohoří.

Přirozenou lidskou vlastností je poučovat druhé, takže jak se chovat při setkání s divočáky. Nejsme jejich potravou, ale naopak, v přehledném terénu při normálním chování před námi utečou. Měli bychom se vyhnout nenadálému setkání v houštině, tady stačí o sobě dávat vědět, být přiměřeně hluční, abychom neplašili zvěř na pět kilometrů, ale v okruhu sta metrů, aby o nás zvěř věděla a měla čas utéct nebo se skrýt a počkat až odejdeme (nestydím se v podezřelých místech tlouct hůlkou do křoví). Že se nesmíme přibližovat k selatům snad není třeba zdůrazňovat. Přesto při neočekávaném setkání ustoupit ke stromům, pomalu pozpátku vycouvat, neutíkat, aby to divočák nebral jako slabost a výzvu k honičce.

Přímo odbornou obecnější radu můžete vyhledat na zajímavém lesnicko-dřevařském vzdělávacím portálu na www.mezistromy.cz.

Jiná je situace při odstřelu a dohledávání postřelených divočáků myslivci, zejména v noci, tam se případy napadení myslivce zraněným zvířetem dají očekávat, konkrétní případy si sdělují myslivci na webu www.myslivecke-forum.cz.

Pod kopcem Klobouk jsem své rady porušil a v nepřehledném terénu se v honbě za foto pro tento článek dostal ke stádu dvou dospělců a několika selat blíže. Bohužel mě zradil fotoaparát, automatický blesk v příšeří mi nechtěně vyfotografoval listí v blízkosti a upozornil posledního divočáka, z jehož pohledu šel opravdu strach. Další foto jsem již nechtěl riskovat.

Nejsem fotograf ani lovec zvířecích obrázků, fotografie neupravuji, zveřejněné obrázky jsou výsledkem několika náhodných setkání z běžných výletů, kdy jsem měl zrovna levný fotoaparát Power Shot 8Mp v ruce a podařilo se mi většinou prchající zvěř zachytit.

Ladislav Buka
KČT TJ Glaverbel Czech Teplice



















Turistika > Turistické trasy > Divočáci

Úvod
Napište nám 
Copyright
Dolní banner