Mladí asi neuvěří, že jsme jako děti s rodiči po válce v neděli (víkend byl jediný volný den) vstávali časně ráno a vyrazili z Teplic do Lelova pěšky (asi 13km) s vozíkem na zahrádku a večer se vraceli zpět s úrodou, s paběrovaným ovocem nebo cukrovou řípou, ze které maminka s tetami vařily sirob. Také jsme jezdili po staré Pražské přes kopce v Bystřanech a Úpořinech na kolech (samozřejmě bez přehazovaček), občas i vlakem, ten ale jezdil tenkrát až ze Řetenic.
Svah nad Lelovem a přilehlé kopce byly jedním z míst našeho „šťastného“ dětství, kde jsme s bratry Pepikem a Honzou, sestřenicí Vlastou a kamarády kromě her poznávali a získávali vztah k přírodě. S rodiči a tetami jsme sbírali na čaje podběl, devětsil, plicník lékařský, jakodové, malinové a ostružinové listí a poznávali další kytičky petrklíče, sasanky, podléšky, konvalinky... (omylem místo konvalinek jsme na zahrádku přinesli zlatohlávek, kde dodnes roste), houby, stromy i zvířata (myslivec nám ukázal noru jezevce). Při sběru hub narazil táta na divočáky, kteří se tenkrát ukázali poprvé ve středohoří.
Tam někde se zrodil můj vztah ke středohoří, dnes jsou to „Moje vršky“, „Moje středohoří“.
Na louce nad zahradou jsme pořídili první fotografie 3x3 cm z bakelitového fotoaparátu Pionýr, jedna z nich byla i Milešovka z místa nad loukou u silnice do Černčic, kde končívaly naše procházky. Později postavil bratr zvětšovací přístroj na tehdy standardní formát 6x9 cm.
Zahrada v Lelově byla i místem, kde nás rodiče vedli k práci, pomáhali jsme při práci na zahradě, okopávání, sázení, rytí, zalévání, česání ovoce, při stavbě boudy, řezání dřeva...
V době zaměstnání jsem zahradu, kterou převzali moji bratři navštěvoval jenom občas. Teprve po nástupu do důchodu se mi otevřela možnost vrátit se do dětství a projít stráň nad zahradou a přilehlé kopce. K osvěžení paměti mi pomohla „satelitní“ mapa České republiky na internetu z roku 1952, pořízená z leteckých map kontaminace.cenia.cz.
Pohled na obě mapky ukazuje zřetelně rozdíly: úbytek sadů, polí a luk, zmizela krásná ocúnová louka mezi Teplickým a Vraním vrchem, z ječmenového pole pod Dlouhým vrchem vyrostl vysoký jasanový les, krásná stráň Lelovského vrchu, kdysi plná petrklíčů, je zarostlá odumírajícími stromy, keři šípků a vysokou nesekanou trávou.
Ze dvou usedlostí s bránami z let 1790 až 1810 v Lelově zbyla pouze jediná, barokní kaplička z konce 18.stol. na návsi je opravena, poměrně neznám je zastrčený mramorový Kudlichův pomník nad kapličkou s připomínkou návštěvy Josefa II.
„Moje vršky“ jsou nenápadné a navštěvované většinou pouze houbaři, „když rostou“, po červené a zelené jsem turistu již dlouho nepotkal, ale za shlédnutí stojí krásná vyhlídka na Krušné hory na Dlouhém vrchu, ruský nápis z první světové války na Středním vrchu, sídliště lišek na úpatí Lelovského vrchu, pelech divočáků na Teplickém vrchu (divočáky jsem vyrušil i na vrcholu Středního vrchu a občas na jiných místech) a místo pro Šípkovou Růženku na Vraním vrchu, kam je přístup pouze se zahradnickými nůžkami. Poblíž božích muk na úpatí Dlouhého vrchu je uložena keška.
Raritou vršků je určitě ruský nápis na staletém buku s datumem 21.4.1918, který vznikl koncem první světové války a zřetelný text ruskaja armija v ruštině jasně vypovídá o autorovi, nejspíše válečném zajatci, který zde buď pracoval, nebo se skrýval, může zde být i pohřben. Iniciály jsou dosti nepřehledné, mohlo jít i o více vojáků.
Vyhlídka na Dlouhém vrchu je nejsnadněji přístupná se zelené podle velkého posedu na hřebínek, pak poněkud vlevo na skalku na severním svahu . Výhled na Krušné hory se otvírá od Dlouhé louky přes Bouřňák, Komáří výšku, Tiské skály až po Děčínský sněžník, pod horami pak na Teplický vodojem, Doubravku, Jedovinu, Chotyni až k Ústeckému sídlišti.
Boží muka dal postavit pan Joseph Schoepke v roce 1856, tehdá v polích, dnes hluboko uprostřed lesa. Nedaleko nich je pro lovce pokladů přichystána malá multikeška. Teta Žanda, která měla německého manžela z Lelova nazývala toto místo vždy „Jenoféfa“.
Výškové údaje vršků Lelovský vrch (385m), Vraní vrch (406m), Střední vrch (505m), Dlouhý vrch (524m), Teplický vrch (444m), Milíře (552m) a Lelov (300m) ihned napoví, že absovování několika vrchů z Lelova je přinejmenším stejně náročné jako výstup na Milešovku.
Přístup je nejvhodnější po žluté ze zastávky Žalany, vršky poskytují možnost vybrat si trasu podle nálady, fyzičky, počasí od nerušené pohodové procházky tichými lesními cestami až po sportovní zdolávání vrcholků mimo cesty.
Ladislav Buka
KČT TJ Glaverbel Czech Teplice
Mapy převzaty z mapy.cz a uvedeného portálu kontaminace.cenia.cz.
