ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách
Vyhledat

Reportáž z cest
Boreč a Holý vrch u Sutomi
Velice jsem toužila se letos ještě jednou vydat do milešovského středohoří, nejraději na vrch Boreč, podívat se, jak se daří hvozdíku pyšnému a třeba i dalším rostlinkám. Počasí v tomto babím létě nestojí za moc, ukazuje převážně zasmušilou a občas i uplakanou tvář. Ale sobotní ráno 14.9. 2013 vypadá nadějně, sice poněkud opar a viditelnost nic moc, na turistický výlet však nepochybně vhodné, dlouho nepřemýšlím a vyrážím.

Auto nechávám v Sutomi, odbočuje zde malá silnička, která částečně obkružuje Jezerku, vydávám se po ní, okolní les se přímo hemží skupinkami houbařů, někdo se mne dokonce zeptá, jestli nevím, kde rostou nejvíc houby. V tom jim tedy opravdu neporadím, nejsem zdejší. Po krátké chůzi se setkávám se žlutou značkou, přichází z nedalekého Košťálova a stáčí se lesem doleva, což je i můj směr. Procházím po úzké stezce zpočátku teplomilnou doubravou, po malé chvíli okolo louky, která se ostrým cípem zařezává do lesních partií, tady vlastně přechází úpatí Jezerky do úpatí Sutomského vrchu a je odsud dobře vidět nevysoký kopeček - Holý vrch, též zvaný Holáček. Odolám pokušení na něj vylézt, je zatím stále špatná viditelnost, odpoledne se může zlepšit, takže si ho nechám, až se budu vracet. Den se skutečně vydařil, slunečno, žádné vedro, po obloze se prohánějí pěkné mráčky, netrvá dlouho a jsem z lesa venku, na okraji obce Boreč. Žlutá značka mne provede kolem nově zrestaurované kapličky z r. 1910 k zchátralému baroknímu zámečku z konce 18. století, na který je velmi žalostný pohled, přesto jsou tu známky, že v něm někdo bydlí. Vyjdu na silnici u nově opraveného kříže s opodál stojící kamennou lavičkou. A právě tady začnu postrádat značku, marně se po ní rozhlížím, vrch Boreč se však vypíná přímo naproti, pole jsou po sklizni a tak si zkrátím cestu přes strniště. Výhledy jsou odsud krásné, na Lovoš, Radobýl, Ovčín, na strniště záhy navazuje louka, zamířím po ní trochu nahoru a přes zarostlou mez a husté křoví se proderu naštěstí přímo na naučnou stezku u zastavení č. 8. Vezmu to doprava k č. 1, pod severním suťovým svahem s břízou bradavičnatou nacházím vytoužený hvozdík pyšný a počínám zvolna šplhat po suti nahoru. Rostlinstva je tu hodně a ještě stále kvetoucího, černýš hajní, zvonek okrouhlolistý, hvozdík kartouzek, rozrazil klasnatý, světlík tuhý, hlaváč fialový a opět hvozdík pyšný, obzvlášť hojný celík zlatobýl) a starček lepkavý, narazím i na vzácný řeřišničník skalní, kosatec bezlistý a lomikámen trsnatý. Velmi častý je zde jeřáb muk. Jinak spousta brusinčí, vřesu, mechů, muchomůrek a jiných hub. Kozáka, jak jsem po dřívějších návštěvách očekávala, však nenajdu, asi i tady byli houbaři.

Zaujmou mne zajímavě seskupené balvany, mezi některými jsou rozsedliny, ze kterých proudí velmi chladný vzduch. Sesunu se dolů na pěšinu, pokračuji kolem zast. č. 3 a opět stoupám, tentokrát po schůdcích se zábradlím. Příkrou stezku obrůstá z obou stran početný rozchodník velký, česnek šerý horský, znovu světlík tuhý, zaznamenám i jeden černýš hřebenitý a suché semeníky lilie zlatohlavé. U č. 4 se pokochám úžasnou, bohužel zarůstající vyhlídkou. Vím ale o lepším místě s rozhledem, pokračovat dál už nehodlám, tak se vracím pár metrů nazpět, nad zakroucenou břízou si ověřím téměř neznatelnou cestičku, prosmyknu se mezi kulatinami zábradlí a po klouzavém, placatém kamení se opatrně došátrám nad jedno ze suťovišť, zřejmě bývalý lom. Odsud jsou nejpěknější výhledy, o kterých na tomto kopci vím. Od blízkého Sutomského vrchu přes vzdálenější Solanskou a Lipskou horu, Hradišťany, Táhlinu, Medvědický vrch, Milešovský Kloc, Ostrý u Milešova, Milešovku, Kletečnou, Kubačku až po Deblík na druhé straně Labe a ještě Lovoš. Jak jsem předpokládala, výrazně se zlepšila viditelnost a když se tou nádherou dostatečně pokochám, sestoupím zpátky k č. 3 a vydám se úzkou pěšinkou na západ. Vyjdu z lesa, před sebou mám Sutomský vrch, po levé straně ohraženou pastvinu a po pravé louku s dalšími překrásnými výhledy na Milešovku a spol. A také malou, polozborcenou lavičku, na které si dopřeju pozdní oběd. Pěšina mne pak dovede na starou, zřejmě málo používanou širší cestu lemovanou letitými ovocnými stromy až vyústí na silnici. Nalevo se mohu těšit pohledem na Borečský vrch, o něco dál na Ovčín s velkou pastvinou plnou pasoucích se ovcí, další krásný výjev. Jak se tak přibližuji opět k obci Boreč, povšimnu si nenápadných značek - zelený trojúhelníček v bílém kroužku a když kousek před obcí potkám mladíka tlačícího před sebou dětský kočárek, pozdravíme se a trochu popovídáme. Ano, v obci působí aktivní občanské sdružení, opravili kapličku a kříž, zasadili památnou lípu a vyznačili tzv. Tyršovu stezku, to bylo to označení, které jsem zahlédla. Není nijak dlouhá, v podstatě jde o spojku mezi Borečským vrchem (od zast. č. 3, kde se napojuje na naučnou stezku) a stejnojmennou vsí a právě jsem ji celou prošla. Po rozloučení se zastavím u kapličky, obdivuji vedle stojící starobylou kamennou lavičku zdobenou ornamenty (její dvojče jsem předtím viděla u silnice vedle kříže). Hned za ní se o kmen mohutného kaštanu opírá zasklená vitrína plná informačních letáků, jeden z nich je věnován povídání o Tyršově stezce a hned je jasné, jak vznikl nápad po něm stezku a nově vysazenou památnou lípu pojmenovat, v této vísce se totiž narodila před více jak dvěmi sty lety paní Vincencie Tirschová, maminka PhDr Miroslava Tyrše.

Kráčím dál, stejnou cestou, kudy jsem sem přišla. V cípu louky zahnu k Holáčku, následuje krátký, strmý výstup a už je přede mnou to překrásné panorama - dokonalý kruhový rozhled. Nejsem tu sama, opodál na dece vede důležitou debatu mladá dvojice, krátce po mně dorazí další skupinka, inu, sobota. Když se zapisuji do vrcholové knihy, vzpomenu si, jak jsem zde v r. 2006 asistovala při instalaci té úplně první, rovněž jsem byla první, kdo do ní učinil zápis. Kolikátá kniha tu již od té doby je? Na místě s pro mne nejkrásnějším výhledem v celém Č. středohoří, hlavně do údolí Modly, strávím příjemnou půlhodinku, sleduji, jak mraky kreslí stíny po krajině, chvílemi dramaticky zastiňují slunce tmavé kumuly, zpod nichž se do stran prodírají sluneční paprsky jak namířené světlomety, hned na to se vznášejí lehounké a nadýchané bílé obláčky. Mohla bych tu sedět věčně, ale čas se zastavit nedá, všechno musí jednou končit. Sešinu se dolů na louku, upřu poslední pohled na sutomský kostelík s pozadím tvořeném Milešovkou a navracím se k autu.

Krásný, překrásný den a jak se později ukázalo, jediný pěkný v zatím uplynulé části září.

Zdena Vojtíšková































Encyklopedie > Cestopisy > Boreč a Holý vrch u Sutomi


Úvod
Napište nám 
Copyright
Dolní banner