ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách
Vyhledat

Reportáž z cest
Podzimní výprava na Sedlo
V noci na sobotu 22.9.12 se spustil hustý, vytrvalý déšť, když ráno vstávám, přechází v drobné mrholení, ale neustává, což mne vůbec netěší, protože právě na tento den mám domluvený výlet na Sedlo, sice doufám, že neprší všude, třeba jen tady, ale ....co když ne?

Jedu napřed do Litoměřic vyzvednout společnici na výpravu, déšť se cestou mírní až ustává a když projíždím Křešicemi, dokonce vykoukne za clonou mračen na okamžik slunce, snad se to ještě nakonec vybere. Na rozcestí Pod Malým Sedlem u Lovečkovic, kde ústí lesní cesta a začíná žlutá značka, nechávám auto a zamíříme přes Trojmezí zdolat čtvrtý nejvyšší vrchol Českého středohoří, majestátní Sedlo (726 m), na které vystupuji již počtvrté, moje známá poprvé. Obě jsme přes botaniku a doufáme, že přes pokročilou roční dobu potkáme ještě nějaké zajímavé rostliny.

Brzy po vstupu do mírně zamlženého lesa nacházíme podél cesty nádherné trsy vysokého bezkolence s lesknoucími se kapkami vody, krátce nato přicházíme k tabulce upozorňující na změnu značených tras, ke žluté a zelené přibyla nová červená značka, se kterou jsem se setkala nedávno při cestě na Litýš, toto je tedy její další pokračování. Přecházíme zde na zelenou značku vedoucí na vrchol. Pod začátkem dosti příkrého výstupu si vyfotím odkvetlou věsenku nachovou s posledním fialovým kvítkem, o něco výš, přímo u info tabule, měsíčnici vytrvalou se srdčitými listy a suchými semeníky, z některých přetrvávávají již jen dekorativní blanité přepážky. Pokračujeme ve výstupu, zpočátku nenápadná mlha je stále výraznější a dodává lesu nádech tajemna. Příkrá pěšina vede přes první suť, stoupá, klesá, vlní se a proplétá mezi úžasnými, fantastickými skalisky a četnými vyvrácenými stromy. Takováhle hřebenovka nemá ve Středohoří obdobu! Nalevo mohutné, staleté buky s listím zabarveným dozlatova, vpravo na západním svahu převážně pokroucené duby, rovněž letité. Přicházíme k početným skalním sloupům - jakési menší Stonehenge, dál jsou skály jiného vzhledu i jinak vrstvené a také další a další vývraty - tajemný, pohádkový prales ve stále houstnoucí mlze. Červeně zazáří bobulky hlohu, na jedné rozeklané skalce se usadila violka trojbarevná, na jiné stupňovité skále si nalezla příhodné stanoviště početná tařice skalní. Před námi je teď skála s křížem, právě si fotím zakrslý, bonsaj připomínající skalník, když se nad křížem na mžik ukáže slunce. Mlhavým a jiným světem, než je ten dole, kráčíme dál, jsme u jedné z vyhlídek, ale skála jakoby byla zakončena mléčnou stěnou.

Blížíme se ke konci hřebenovky, přes mlžnou clonu zahlédnu známý nachýlený slepenec z kamení a betonu, obklopený malebnými, věkovitými stromy. Jdeme na vyhlídku, ze skalní terasy není vidět nic, tak se aspoň zapíšeme do vrcholové knihy. Vracíme se skalní stezkou porostlou nízkou, sivou kostřavou, upoutá nás obrovský buk s průhledovou dutinou v dolní části kmene, ale se zdravou a zelenou korunou. Neustále překračujeme popadané stromy, zastavíme se u navršené mohyly se vztyčeným sloupkem s vyrytým letopočtem 1807 a kolem slepence a rozcestníku zahájíme strmý sestup bukovým lesem, kolem pěšiny se jako obří prsty zatínají do země mechem porostlé kořeny, tu a tam mezi nimi vyčnívají vodorovné, tefritové plotny. Drobná suť ujíždí pod nohama, ale šťastně se dopravíme na rozcestí pod vrcholem. Původní červená značka, která tu byla ještě nedávno, je nyní nahražena žlutou a modrou. Uděláme krátkou zastávku na jídlo, díváme se přitom po rostlinách, kterých tu kvete docela dost, sítina rozkladitá, vratič obecný, starček lepkavý, knotovka bílá, klinopád obecný apod.

Náhle se obloha nad námi zamodrá, mlha jako mávnutím proutku mizí a paseka je ozářena sluncem. Přecházíme přes lesní silničku lemovanou dalšími rostlinami, zaznamenám vikev lesní, pichlavou kručinku německou s malými, černými lusky, klinopád, různé traviny, kapradiny aj. Další rozcestí nese název východní, od něho lesní cesta klesá ke čtyřem malým jezírkům, uspořádaným stupňovitě nad sebou. V prvním, nejvýš položeném a obklopeném listy devětsilu bílého, se daří kosatci žlutému, ve druhém bohatě rozrostlé skřípině lesní, kolem všech jezírek stále kvetou pomněnky a velké množství konopice sličné. Starček Fuchsův a vrbina obecná jsou již po odkvětu.

U památného buku (je jich zde několik) značka vyústí na silnici, přetíná ji a pokračuje opět lesem. I tady lesní pěšinku doplňují rostliny, odkvetlá udatna lesní, kvetoucí porosty hluchavky skvrnité a konopice pýřité, netrvá dlouho a přicházíme k mauzoleu, rodinné hrobce liběšického průmyslníka J. Schrolla, vchod je zatarasen těžkou, železnou traverzou, na malé cedulce na dveřích si kromě stručné historie přečteme, že pustnoucí objekt je ve správě Lesů ČR. Učiním malý pokus, k vyhlodanému a rozšířenému klíčovému otvoru přiložím objektiv foťáku, nastavím vysokou citlivost a zmáčknu spoušť, na displeji se objeví železný stojan s několika zaprášenými lampami. Mile nás překvapí prořezaná stráň pod stavbou, zmizely zaclánějící stromy a protože se vylepšila viditelnost, výhled odsud není vůbec marný, přímo před námi se rozprostírá Úštěk a rybník Chmelař, nalevo Vlhošť a na vzdálenějším pozadí dokonce rozeznám kaple se schodištěm - Kalvárii na Ostré.

Další krátké zastavení učiníme na dvou zvolna zarůstajících vyhlídkách, z jedné spatříme historický Levín, ze druhé srubový tábor v Horním Vysokém. Pak už jdeme po silnici přes obec, mineme ubytovnu Zdravotník a u turistické orientace na návsi se opět přidržíme zelené značky, kolem malé chatové osady nás provede lesem, kde se znovu setkáme s krásným bezkolencem. Cestou potkáváme houbaře, na jednoho narazíme nedaleko auta, smutně předvede poloprázdný pytlík, ale vzápětí nato učiní nález, kterým se nám musí pochlubit, krásný, urostlý hřib v trávě přímo u silnice. Opouštíme potěšeného houbaře, pokocháme se ještě jasným výhledem na Bukovou horu a uháníme do Litoměřic na vlak. Když tak projíždíme přívětivou, podzimním sluncem zalitou krajinou, připadá mi cesta Sedlem zahaleným do oparu náhle neskutečná, současně je mi ovšem jasné, že, pokud budu mít to štěstí a vyšplhám se na Sedlo popáté, uvidím zase jiné Sedlo, naprosto jedinečné a jediné, zkrátka Sedlo.

Zdena Vojtíšková


Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo
Podzimní výprava na Sedlo



Encyklopedie > Cestopisy > Podzimní výprava na Sedlo


Úvod
Napište nám 
Copyright
Dolní banner