Reportáž z cest

Tématická trasa „jedlé kaštany“

Přede dvěma lety jsem jako svůj 185. vrchol středohoří navštívil „do počtu“ dlouho odkládanou Viničku a s překvapením zde objevil zrušenou, ale nádhernou rezervaci jedlých kaštanů, vysázených v letech 1815 až 1820. Blíže viz příspěvek: Vinička - "jedlé kaštany"

Tento rok jsme navštívili s turistickým oddílem s připravenými taškami dvě uvedená naleziště Viničku a Lovoš zajímavou, nenáročnou trasou polní cestou po části modré turistické trasy z Lovosic na hrad Ostrý.

Vzhledem k sesuvu půdy mezi zastávkami Radejčín a Chotiměř zastavuje náhradní autobus z Radejčína do Lovosic přímo na návsi u kostela ve Velemíně, kde bylo naše nástupní místo trasy. Náhradní zastávka pro zpáteční cestu v Opárně byla nad obcí u křižovatky dvou přístupových silnic do vsi (čas odjezdu zde nezjistíte, červeně zvýrazněné časy odjezdů na informačních tabulích vybledly).

Po třídenních deštích jsme očekávali náročný terén, ale agrotechnická lhůta padání kaštanů vyloučila odklad výletu.

Na silnici z Velemína do Března vzbudil naši pozornost vrcholek Milešovky, který se v mlze objevil jako alpský vrchol.

Cesta kolem lesa k Viničce byla na štěstí i po deštích průchozí a ihned na začátku lesa polní cestou se objevily stovky slíbených ježků – jedlých kaštanů a začaly se plnit tašky. Otevřené obálky s plody svítily na zemi jako květy.

Podzimní barvy listí si vynutily všimnout si i keřů kaliny s nádhernými červenými plody na okraji Viničky.

Na lavičkách u piety mezi třemi vzrostlými lípami na návsi v Březně jsme posvačili. Barokní kaplička je v paralelní uličce s hlavní silnicí.

I polní cesta z Března po třídenních deštích byla na štěstí průchozí, ale objevil se jiný problém, již na konci obce se objevil první ořešák a před Struženkou celá alej, takže na jedlé kaštany v taškách se začaly vršit ořechy a cesta do Struženky, kterou jsem minule absolvoval za necelou hodinu se tentokrát se sběrem ořechů s vidinou vánočního cukroví protáhla téměř na dvě hodiny. Ani u „kytičkářů“ tak deštmi polehlé ocúny v trávě kolem cesty nevzbuzovaly patřičný zájem.

Ve Stružence jsme opustili „modrou“ a přešli na „žlutou“ mezi Borčem a Lovošem a zastavili se na chvíli se smíšenými pocity na mostě nad problematickou dálnicí.

K parkovišti na úpatí Lovoše je vcelku rovinatá trasa z Velemína dlouhá asi 7,5 km.

Vzhledem ke „sběru ořechů“, dvouhodinovému intervalu náhradního autobusu a nezbytného zakončení výletu pivečkem v hospůdce jsme druhé naleziště jedlých kaštanů na Lovoši vynechali a její popis uvádím podle mých předchozích výletů.

Stoupající žlutá se dá obejít lesními cestami a vrátit se na ní na severovýchodním okraji Lovoše. Jednotlivé stromy kaštanovníku se objevují již cestou, ale nejvíce je jich poblíž rozcestí k Malým Žernosekám, Lhotce a údolí Opárna.

Návrat k autobusové zastávce je možný několika lesními cestami nad údolím a obcí Opárno nebo sestupem ke kapličce mezi těžebními jamami kamenů pro výrobu žernovů z doby osídlení Keltů a počátku Slovanů.

Okruh na Lovoši je dlouhý asi 5 km. Celou trasu je vhodné absolvovat v druhé polovině října i když samotná polní cesta mezi Březnem a Struženkou je nádherná i v jinou dobu.

Ladislav Buka
KČT TJ Glaverbel Czech Teplice

Mapa převzata z mapy.cz.