Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
Vyhledat
O stránkách







Zpráva o Vysokohorském přechodu
Českého středohoří


Na Zemi překonává magickou hranici osmi tisíc nadmořských metrů hned čtrnáct horských kolosů. Rovná polovina tohoto počtu představuje počet velikánů, kteří v Českém středohoří překonávají bájnou hranici sedmi set metrů. Jsou to Milešovka (835 m), Hradišťany (751 m), Pařez (735 m), Ostrý (718 m), Kleč (718 m), Sedlo (726 m) a Kletečná (706 m). Zákonitě se zrodila myšlenka vystoupit na všech sedm gigantů. A pak se zrodila další myšlenka - zdolat je za jediný den.

Úkol to byl, zdálo se, nelehký. Takto vypadal náš itinerář:


Datum pro splnění tohoto nelehkého cíle jsme naplánovali na sobotu 7. dubna 2007. Přestože by z numerologického hlediska bylo mnohem výhodnější uspořádat tuto akci až v sedmém měsíci, upřednostnili jsme před červencovými vedry příznivější dubnový termín. V pět hodin ráno se nás v Bílině před nádržím sešlo šest:

Vzhledem k dobrému rozmaru, kterým oplývala osoba přicházející v ranních sobotních hodinách k vlaku, jíž jsme svěřili fotoaparát, natočili ji správným směrem a požádali o stisknutí spouště, dopadla fotografie účastníků před bílinským nádražím ještě dobře. Děkujeme!

Výstup na Ostrý (718,7 m)

vrcholová partie Ostrého Poté jsme se vydali ranní Bílinou s bujarým nočním životem vzhůru do středohoří k našemu prvnímu horskému cíli. Vzhledem ke tmě, která stále zahalovala krajinu, ubíhala obávaná trasa po silnici přes Razice do Mukova celkem rychle. V Mukově před kostelem jsme uhnuli ze silnice a vydali se obcí k lesu. Lesní cestou jsme došli na značenou turistickou cestu, kterou jsme však záhy opustili a začali stoupat na vrcholovou partii Ostrého. Ten byl dobyt v sedm hodin a deset minut. Výhled z Ostrého nad zataženou krajinou neskýtal nic mimořádně zajímavého. Po příjemném odpočinku stráveném svačinou a obdivováním jarní květeny jsme vyrazili vstříc dalšímu vrcholu.
společné foto na Ostrém


Výstup na Hradišťany (751,6 m)

masiv Hradišťan od Lukova Po rychlém sestupu lesem jsme se napojili znovu na červenou stezku, která nás vedla k odbočce na druhou nejvyšší horu Českého středohoří - Hradišťany. Záhy jsme překonali val pravěkého hradiště, které zaujímalo celou partii rozlehlého vrcholu a vstoupili jsme na pověstnou hradišťanskou louku. Loukou jsme došli až k místu označujícímu vrchol, kde následovala krátká pauza vyplněná poradou o dalším vedení trasy. Po pořízení další společné fotografie jsme v zataženém počasí vyrazili opět na cestu.



společné foto na vrcholu Hradišťan navigační přestávka sestup z Hradišťan


Výstup na Pařez (735,6)

Pařez na dohled Nejprve jsme sestoupili na „hlavní“silnici spojující obec Štěpánov se Skalicí, ze které jsme však brzy uhnuli na polní cestu vedoucí do Lukova. Odsud nás již čekal dlouhý výstup lesem až do sedla mezi horou Pařezem a Klečí. Pohodlná lesní cesta nás od bývalého lomu dovedla až k samotnému vrcholu hory. Dojem z výstupu na třetí nejvyšší horu byl okořeněn setkáním s početným stádem divočáků. Na vrcholu Pařezu, kde se nacházel kromě historického soklu z naskládaných kamenů také magický kamenný kruh, následovala delší přestávka vyplněná odpočinkem, svačinou, léčením prvních puchýřů, zápisem do vrcholové knihy a nezbytným fotografováním. Vrchol Pařezu jsme opouštěli s dostatkem sil a za stále lepšícího se počasí.
Na Pařezu První otlačeniny pařez na Pařezu


Výstup na Kleč (718 m)

překážky na jinak nenáročném výstupu na Kleč Po sestupu do sedla pod Pařezem nás čekal nejméně náročný výstup celého dne. Po zdolání krátkého prudkého úseku následovala rovinatá partie, která nás dovedla brzy k vrcholovému bodu. Zastavit nás nemohly ani překážky v podobě polomů, ani hrozba v podobě všudypřítomných divokých prasat. Po zápisu do vrcholové knihy a pořízením nezbytné společné vrcholové fotografie jsme opustili vrchol Kleče a vydali se zdolat „královnu Českého středohoří.“



Zápis do vrcholové knihy, v pozadí Pařez společná vrcholová fotografie


Výstup na Milešovku (836,6 m)

pohled na Milešovku (od Kletečné) Pozvolným sestupem dorazila naše skupina celkem brzy do Černčic, odkud nás čekal výstup na nejvyšší horu Českého středohoří. Zde se již začaly projevovat první stopy únavy a otlačenin. Kdo vylezl na Milešovku jako první, netuším, neboť „z pokory“ ke „Královně středohoří“ jsem zvolil důstojné tempo a vrcholu hory jsem dosáhl bezkonkurenčně jako poslední. Za zmínku také stojí, že při výstupu jsme toho dne poprvé míjeli také skupinky jiných turistů. Pro mě osobně (a předpokládám, že i pro další členy výpravy) byl hlavním lákadlem výstupu na Milešovku jediný stánek s občerstvením celé trasy, který se nalézal právě zde. Protože výhled z Milešovky směrem na českou kotlinu byl zahalen silným oparem, nevyužil nikdo možnosti návštěvy rozhledny, byť se zdál severní obzor mnohem jasnější. Protože se náš náskok proti plánu zvýšil již téměř na dvě hodiny, rozhodli jsme se neprodlužovat dále zastávku na tomto místě. Po posilňující polévce a fotografování jsme opouštěli slušně zaplněnou Milešovku a vyrazili k její sesterské hoře – Kletečné.

stoupání na královnu Českého středohoří rozhledna na vrcholu společná fotografie na vrcholu Milešovky (při občerstvení)


Výstup na Kletečnou (705,9 m)

Kletečná (foceno z úpatí Milešovky) Sestup z Milešovky po modré a posléze po žluté značce ve směru na Paškapole probíhal poměrně hladce. Cestou jsme ještě doplnili zásoby vody u mé kolegyně Lídy (děkujeme!). A tak jsme celkem brzy začali opět stoupat na špičatý vrchol Kletečné. V závěrečné fázi lesní cestu vystřídala kamennými mužíky značená úzká pěšina, vedoucí suťovým lesem. Na nevelkém vrcholu, kterému dominuje z kamenů naskládaná pyramida, jsme byli odměněni krásným počasím a výhledem k jihovýchodu. Kromě Ještědu, který se tyčil v dálce, vzbudil největší dojem pohled na vzdálené zasněžené vrcholky Krkonoš. Poté, co jsme se pokochali krásným výhledem, opustili jsme sympatický vrchol Kletečné a vyrazili vstříc poslednímu velikánu.
díky za vodu les na úpatí Kletečné pod vrcholem kamenný mužík společná vrcholová fotografie


Přesun do Liběšic

dolů z Kletečné, v pozadí Kubačka Z Kletečné jsme se vydali po cestě směrem k Dobkovicím, kde jsme opustili silnici a pokračovali k Dobkovičkám. Dříve než jsme dorazili k železniční trati oddělil se od naší skupiny Pepa, který se vydal po své ose směrem k Velemínu a dále k Milešovu. Protože hostinec u vlakové zastávky byl zavřený, vyplnili jsme čekání na vlak odpočinkem přímo na zastávce. Než jsme se nadáli, odvážel nás středohořský motoráček z Dobkoviček Oparenským údolím do Lovosic. V Lovosicích se od nás oddělil druhý účastník expedice, Jim, který měl namířeno do solanské ekofarmy. Po zmatečném přestupu na nádraží v Lovosicích, kdy jsme nakonec nastoupili do vlaku, ze kterého jsme právě vystoupili, pokračovala cesta do Liběšic bez problémů. Čekal nás závěrečný a nejnáročnější výstup…
zastávka Dobkovičky


Výstup na Sedlo ( 726,4 m )

výhled ze Sedla byl uchvacující Z liběšického nádraží jsme v počtu pouhých čtyř účastníků zamířili přes Trnobrany k úpatí Sedla, kde nás na rozcestí zelené a červené značky měli očekávat Eliščin manžel Míra a Pavlova manželka Péťa, toho času na sklonku 8. měsíce těhotenství. Po marném čekání na tyto dva dodatečné účastníky jsme se vydali prudkým stoupáním vzhůru na Sedlo. A ten stál opravdu za to. Díky výborným povětrnostním podmínkám jsme byli obdařeni fascinujícím výhledem a to jak do České kotliny, tak i na pohraniční horské masivy. Kromě již zmíněných zasněžených vrcholků Krkonoš, byly nádherně vidět Lužické hory, Jizerky, masiv Kozákova, hl. město Praha, zkrátka vše, na co si bylo možné vzpomenout. Vesnice, města a městečka, rozhledny, hrady a kostelní věže v blízkém i dalekém okolí, vše se zdálo být jako na dlani. Podvečer na Sedle, kde se toho dne vyjma „ztracených“ Míry s Péťou, kteří na nás na vrcholu čekali, již vůbec nikdo nenacházel, byl skutečnou odměnou za celodenní náročné putování. Cíl byl dosažen, expedici zdar a bohům hor dík!
poslední společná vrcholová fotografie z jižní vyhlídky jsme se nemohli dlouho odpoutat... 6 týdnů před termínem hřebenovka


Finále

slavnostní zakončení Skalisky rozeklanou hřebenovou trasou, patrně jedinou v Českém středohoří, jsme se opět v počtu šesti osob vydali k severnímu vrcholu Sedla, odkud jsme strmým a náročným sestupem pokračovali přes Lhotsko do Horní Vysoké. Zde došlo k jediné odchylce od plánované trasy a na místo Lovečkovic jsme kvůli poloze Mírova auta zvolili za cíl hospodu na malebném náměstíčku v Levíně, v sousedství barokní rotundy. Zde jsme si při občerstvení vychutnali ještě naposledy dojmy z povedeného dne a pak jsme se vydali autem domů, Mírovi, jako řidiči, patří náš poslední dík.



Za o.s. Středohoří sobě
Jiří Šedivý

Pamětní list





Encyklopedie > Cestopisy > Vysokohorský přechod Českého středohoří




Úvod   Napište nám   Copyright

Tato stránka byla naposledy aktualizována 5. 5. 2009


 České středohoří
Kouzla krajiny 
ceskestredohori.cz
Klikněte prosím