Divoké přírodní údolí Bobřího potoka v délce 2 km mezi obcemi Loučky u Verneřic a Veliká u Janovic. Díky členitému terénu a množství kamenů nabývá zde potok na charakteru horské říčky, což je pro České středohoří jev dosti netypický. Procházka zdejší soutěskou, kde nechybí četné můstky, stezka po skalní římse jištěná řetězy, pěnící kaskády a nádherný vodopád je krásným turistickým zážitkem.
Geologické podloží, v němž si Bobří potok vymlel svou cestu, tvoří čedičová hornina, tzv. limburgit. S jeho mohutnými skalními výchozy se setkáme zejména v horním úseku soutěsky, který zároveň představuje i její turisticky nejatraktivnější část. Právě zde se totiž nachází romantické kaskády, přes něž se potok divoce přelévá, přičemž podemílá skalní stěnu při svém levém břehu (zajímavá ukázka boční eroze). Spodní část kaskády bývá díky své mohutnosti považována za samostatný, asi 2,5 m vysoký vodopád. Podstatně vyšší vodopád však spatříme na menším, bezejmenném přítoku o něco níže po proudu potoka. Na pravém břehu, pár desítek metrů na dohled od turistického odpočívadla se nachází úzká roklina s romantickým, přibližně 8 m vysokým vodopádem. Kdysi stával nedaleko odsud i tzv. Čertův mlýn, v levém svahu údolí údolí se zase nacházel dnes již neexistující restaurant "U ráje" (Zum Paradies).
Téměř celé údolí Bobří soutěsky je pokryto lesem. Jeho přírodní poměry ovlivňuje tzv. teplotní inverze, což znamená, že dno údolí je oproti jeho výše položeným partiím podstatně chladnější. Při dně údolí se tak setkáme s druhy chladnomilnými, zatímco ty teplomilné se nacházejí ve vyšších partiích. Ze zdejších rostlin stojí určitě za zmínku bledule jarní, prvosenka jarní, růže alpská (převislá), měsíčnice vytrvalá, tařice skalní
atd. Plazy a obojživelníky zde reprezentuje zmije obecná, mlok skvrnitý a ropucha obecná, ptáky skorec vodní a konipas horský, bezobratlé pak několik druhů vzácných pavoukovců žijících v promrzlých sutích, glaciální relikt střevlíka Pterostichus negligens, horský drabčík Leptusa flavicornis a rovněž i vzácný drabčík Quedius riparius zdržující se na březích potoka.
Nejcennější partie údolí jsou od roku 1968 chráněnou přírodní památkou o rozloze 0,81 ha. V současnosti se uvažuje o jejím rozšíření, údolí je rovněž zařazeno do evidence evropsky významných lokalit "Natura 2000". Hlavním předmětem ochrany je zde geomorfologická hodnota úzkého údolí s ukázkou zpětné eroze.
