Terezín

Před samotnou výstavbou byly vykonány ohromné zemní práce, tok řeky Ohře byl přeložen o několik set metrů dále směrem na západ a v okolí pevnosti byly vyhloubeny rozsáhlé zátopové kotliny, které měly být spolu s pevnostními příkopy zaplaveny v případě nebezpečí vodou z Ohře. Jádro opevnění tvořila hlavní pevnost vystavěná na levém břehu Nové Ohře ve tvaru protáhlého osmiúhelníku s hvězdicovitě vybíhajícími pětibokými bastiony. Na pravém břehu Staré Ohře (původního řečiště) ve směru do vnitrozemí byla vybudována tzv. Malá pevnost. Nejméně opevněn byl prostor na ostrově mezi oběma pevnostmi, tzv. retranchement. Ten mohl sloužit jako tábořiště polního vojska a v případě nebezpečí mohl být rovněž zaplaven. Nezaplavitelný prostor v předpolí pevnosti byl chráněn systémem podzemních chodeb, z nichž bylo možné pozice případného nepřítele podminovat a následně vyhodit do povětří.

Pevnost byla rozšiřována i v průběhu 19. století, byla budována nová předsunutá dělostřelecká opevnění a to i na návrších na druhém břehu Labe mezi Litoměřicemi a Křešicemi (Na šancích, Perný, Křemín). S rostoucím dosahem dělostřelby byly do plánu rozšíření pevnostního systému zahrnuty i největší dominanty Českého středohoří v okolí Litoměřic (Radobýl, Bídnice, Plešivec, Deblík, Varhošť, Hradiště, Kupa, Dlouhý vrch, Křížový vrch, Liščín, Holý vrch a Skalky). K této realizaci však již nedošlo, neboť byl v roce 1888 císařským dekretem status pevnosti definitivně zrušen. Nadále však Terezín sloužil jako důležité posádkové město. Názory na historickou úlohu pevnosti Terezín se dosti liší, od tvrzení, že se jednalo o zbytečnou stavbu, kterou protivník snadno obešel až po názor, že jde o nejdůmyslnější pevnost své doby, na kterou si žádný nepřítel netroufl zaútočit.

Od poloviny 19. století sloužila Malá pevnost jako věznice. Z mnoha odpůrců habsburské monarchie, kteří tu byli vězněni, vyniká nejvíce jméno sarajevského atentátníka Gavrilo Principa, který zde i zemřel. Počátky nejtemnějšího období v dějinách Terezína se datují 10. červnem roku 1940, kdy byla v Malé pevnosti zřízena věznice pražského gestapa. V říjnu roku 1941 bylo v prostorách města (hlavní pevnosti) zřízeno židovské ghetto - sběrný tábor pro obyvatele židovského původu před jejich transportem do likvidačních táborů na východě Hitlerovy Třetí říše. Za tím účelem byla dokonce z nedalekých Bohušovic přivedena do terezínských hradeb železniční vlečka. Až do osvobození Terezína Rudou armádou v květnu roku 1945 prošlo ghettem na 160.000 lidí, věznicí v Malé pevnosti pak 33.000 osob. Za účelem připomínky této smutné historie byl roku 1947 zřízen v prostoru Malé pevnosti Památník národního utrpení. Dnes tato instituce nese název Památník Terezín a objekt, který spravuje je prohlášen za národní kulturní památku.

Po pádu komunistického režimu se musel Terezín vyrovnat se zrušením armádní posádky a také s důsledky ničivých povodní v roce 2002. Zatímco např. v roce 1930 měl Terezín 7181 obyvatel, žilo jich tu roku 2011 jen 1911. V současnosti dochází k postupnému oživování města, bývalá armádní kasárna a další budovy nacházejí nové využití (např. jako depozitáře a restaurátorské dílny Národního a Židovského muzea v Praze), díky iniciativě Klubu Vojenské Historie – Pevnost Terezín probíhá rekultivace systému městských hradeb a příkopů.

Návštěvníkům města se v současnosti nabízí široká nabídka. Vedle Památníku Terezín, který sídlí v Malé pevnosti, je zde k vidění řada dalších objektů souvisejících s holokaustem a věznicí: Muzeum ghetta (Magdeburská kasárna), krematorium, kolumbárium, Národní hřbitov, Židovský hřbitov, památné místo u Ohře atd. V současné době přibývá i expozic a objektů týkajících se stavby a historie samotné pevnosti: Dělostřelecké muzeum, Muzeum Františka Josefa I., Centrum pevnostního stavitelství, dělostřelecká kasárna, strážnice Litoměřické brány, jízdárna, posádkový kostel Vzkříšení Páně, podzemní chodby, kavalír 2, retranchement 5, ... Severně od Malé pevnosti leží přírodní památka Mokřad pod Terezínskou pevností.