Zřícenina hradu z poloviny 13. století se nachází 2 kilometry jihovýchodně od Benešova nad Ploučnicí nad obcí Františkov na úzké skalnaté ostrožně, kterou ze tří stran svým pravým břehem obtáčí řeka Ploučnice a na straně čtvrté ji protíná železniční tunel z roku 1872.
Existence hradu je poprvé zaznamenána roku 1268, kdy byl v držení Markvarta z Ostrého, příslušníka severočeského rodu Markvarticů. Krátce poté přešel hrad do královských rukou, od roku 1283 je pak na více než sto let v držení pánů z Michalovic. Za jejich vlády nad se stal hrad centrem rozsáhlého panství. Páni z Michalovic zde však nesídlili, správu hradu a panství za ně vykonávali purkrabí, vybíraní z příslušníků nižší šlechty a měšťanstva. Mezi léty 1406–1409 přechází hrad do držení Berků z Dubé, po roce 1428 se ocitá v držení Heníka z Valdštejna, po němž následují děčínští Vartenberkové. Ti se hradu ujali mezi léty 1437–1440. Jejich posádka spolu s posádkami dalších hradů v okolí podnikala loupeživé výpady do Lužice. Podle tradice hrad zanikl v polovině 40. let 15. století během odvetných tažení lužického Šestiměstí proti Vartenberkům, tato skutečnost ale není písemnými prameny nikde doložena. Ve 2. polovině 15. století těsný a zastaralý hrad Ostrý pro své majitele sídlící na nedalekém Děčíně ztrácí význam, opuštěn byl někdy před rokem 1490, roku 1515 je poprvé označen jako pustý.
Na plošině severně od hradu, v místě kde se dnes nachází osamocená hospodářská usedlost, stával středověký poplužní dvůr. Tam si okolo roku 1589 zřídila své soukromé sídlo majitelka zdejšího panství paní Marie ze Salhausenu. Nově vystavěný renesanční zámeček s hospodářským dvorem převzal jméno po nedalekém hradu, později však zanikl a dnes jeho existenci připomíná jen několik málo stavebních pozůstatků. Hrad Ostrý je samozřejmě opředen mnoha pověstmi a také skutečnými historickými zajímavostmi. Jedna z nich se váže k roku 1877, kdy se návštěva hradu skupinkou vlastivědných badatelů z České Lípy stala inspirací pro založení později velmi slavného vlastivědného spolku - Severočeského Excursions-Clubu („Nordböhmischer Excursions-Club“).
Hradní jádro se nachází na samém závěru skalnaté ostrožny. Pozůstatkům obvodových zdí tu dominují zbytky obranné válcové věže – tzv. bergfritu, který byl vystavěn na pozůstatcích starší hranolové stavby. Napříč přes malé nádvoří nalezneme pozůstatky další stavby, patrně bývalého hradního paláce. V nejstarších dobách přicházela přístupová cesta po temeni ostrožny, do hradního jádra pak vstupovala po padacím mostě nad vylámaným šíjovým příkopem. Ve 14. nebo na začátku 15. století byl hrad rozšířen. Původní šíjový příkop pod hradním jádrem byl zarovnán a vybaven objekty provozního charakteru. V prostoru předhradí byla vybudována nová brána, ze které se dodnes dochovaly dva mohutné opěrné pilíře. Přístupová cesta byla přeložena níže do svahu, jímž vedla až pod hradní jádro, které obešla, aby do něj následně vstoupila dnes již téměř neznatelnou branou na zadní straně. V téže době nebo později přibyly k mohutnému příkopu před první branou dva další velké příkopy. Smyslem tohoto opatření bylo v souvislosti s rozvojem dělostřelby maximálně oddálit styk s protivníkem. Díky tomu dosáhl tento jinak nevelký hrad úctyhodné délky 210 metrů.
Z hradního jádra se nabízí zajímavý výhled do údolí řeky Ploučnice. Zatímco spodní část výhledu podél řeky zaujímají obytné domy a staré tovární objekty ve Františkově, horní část obzoru již patří loukám a zalesněným svahům. Podle turistických průvodců by měl být ve svazích hradní ostrožny v zimním období pozorovatelný výstup teplých par, tedy stejný jev jakým je mimořádně proslulý vrch Boreč nedaleko Lovosic.
