Opožděný úvod
cyklus: Neznámé středohoří

Příspěvky jsou přístupné přes portál ceskestredohori.cz pod hesly turistika, turistické trasy, samozřejmě i možnostmi Googlu různými hesly (cyklus: Neznámé středohoří, neznámé středohoří, mým jménem ….).

Když jsem koncem roku 2011 zdolal svůj dvoustý vrchol v Českém středohoří a uvězněn doma podzimním počasím, procházel svá alba, zastavil jsem se na stránkách s nenápadným, na mapě nepojmenovaným kopečkem, na jehož boku jsem objevil nádherné, nejspíše sesuvem odkryté znělcové varhany.

Pud objevitele mě donutil jej pojmenovat Píšťaly, teprve podle nápadu kamaráda z turistického oddílu jsem s lítostí převzal vhodnější název Milešovské varhany.

Postupně jsem sem zavedl turisty z mého mateřského oddílu KČT TJ Glaverbel Czech Teplice, příbuzné, známé i spolužáky, pražské „Pěšáky“. Všichni mi doporučovali zveřejnění varhan a po zhlédnutí mých alb i dalších míst ve středohoří.

Internet se zejména v poslední době plní weby různé kvality s informacemi a fotografiemi o Českém středohoří, objevil se i gigant, „projekt EU“ Destinační agentura České středohoří o.p.s. Agentura pro cestovní ruch v destinaci České středohoří a Podřipsko, s cílem zřejmě za peníze EU přilákat turisty z EU k prohlídce špičkových lákadel Českého středohoří.

Mé záměry jsou zcela jiné.

Při shánění materiálů, turistických, historických a i jiných jsem si všiml, že vnitřní Čechy mají nepřetržitou řadu různých materiálů, která je zde po několik století přerušena poválečným odsunem Němců. Informace z té doby buď nejsou, nebo se obtížně získávají. „Literárně“ byla přerušena paměť Českého středohoří.

Naše i moje pra a praprarodiče se sem stěhovali koncem předminulého století za prací převážně jako dělníci a řemeslníci potřební pro rozvíjející se průmysl. Moji předci přišli z Posázaví, Kutnohorska, Klatovska, velmi často vznikala smíšená manželství, já sám jsem ještě „předválečný Tepličák“ a měl jsem dvě německé tety a jednoho německého strýčka.

Po válce jsme se sem samozřejmě vrátili a spolu s novými přistěhovalci vytvořili nové podhoubí, novou „paměť“ se vztahem ke Krušným horám, k Českému středohoří. Pojem vlastenec se mi zdá přežilý, pojem patriot cizí, ale jsou to „Moje“ Krušné hory, „Moje“ středohoří.

Upoutal mě portál s prostým názvem ceskéstredohori.cz vedený historikem Ing. Jiřím Šedivým, který mi umožnil zveřejnit mé příspěvky a zůstat sám volný, neregistrovaný, neorganizovaný (postačí mi členství v turistickém oddílu).

Nechci podávat informace o známých, často prezentovaných a navštěvovaných místech, chci laicky doplnit neznámé cíle nebo „neznámé“ na „známých“ běžným severočeským turistům, nám Severočechům, proto „Cyklus: Neznámé středohoří“.

Výčet provedených, na internetu přístupných i plánovaných příspěvků zde uvedu jen heslovitě:

kytičky: koniklece (Kuzov), ocúny (louka pod Lipskou horou), zlatohlávek (u modré na Milešovce), bledule (prameniště Milešovského potoka), lýkovec jedovatý (severně pod Zvonem), kavyl (Havraní skála)

zajímavě rostlé stromy: buk dvanáctikmen (na vrcholu Milešovského Kloce), dvojbuk (na Vimperku), průhledný dub (nad hrádkem Veselštein)

technické památky: náhony k mlýnům v Opárenském údolí, náhon ve Rtyni, dožívající triangulační věže, hráze zaniklých vinic, židovský hřbitov u Čížkovic, komplex kamenných ohrad a cest ve svahu pod Kamencem u Merboltic (polohou nejspíše zaniklé vinice nebo sady)

kameny a kamenné útvary: již zmíněné varhany, čedičové koule na Trabici a Kamenci u Merboltic, skalky u Bukové hory, geologa musí potěšit čedičová kóta na Širokém vrchu

kopce: nádherný kužel Špičáku u Ovčárny, Dřínek (obdoba Tobiášova vrchu)

vyhlídky: Stříbrný roh, Malá a Velká skála u Lukova, Dlouhý vrch nad Lelovem, nová vyhlídka na Deblíku, kóta 510 pod Varhošťěm,

ruské nápisy: z 1.svět.války, z nedávné doby,

kopce do počtu: Pákova hora, Setenka, Dobrná (můj nejnepříjemnější kopec),

místa k rozjímání nebo meditaci: Stříbrný vrch, Stříbrný roh, Teplický vrch.

Hradiště jsou samostatná kapitola.

Kalvárie je často navštěvována, ale sousední alespoň deseti metrové valy hradiště, snad všech historických kultur turisté míjejí bez povšimnutí, Hradiště u Hlinné s popisem kytiček je ve všech materiálech, ale o hradišti s téměř kilometr dlouhou, dodnes ohraženou přístupnou cestou a rozsáhlém území s hradbami širokými až několik metrů není ani zmínka, jako hradiště nelákají turisty ani světoznámé Hradišťany nad Mukovem a sousední hradiště nad Lukovem se zachovalými valy, při pohledu do mapy si musíte všimnout jmen kopců nebo obcí jako Hradiště, Strážiště, Hradišťko (Hradiště u Lovečkovic, Strážiště nad Libouchcem) a řady terénních útvarů, které svou polohou nemohly zůstat našimi předky nepovšimnuty.

V lese v sedle mezi Milešovkou a Kletečnou, kde vedla Srbská cesta mě upoutala kamenná ohrada se zjevně chráněným vchodem (láká možnost sídla loupeživých rytířů Paška a Pola).

I nejznámější historické místo ve středohoří Stadice má své neznámé, na svahu nad obcí je moře kamenů, hrází nejen u zaniklých vinic, kamenný důl, na okraji vrchu Rovný ostrožna s vyhlídkou (byl prezentován nález zásobních jam člověka z konce doby ledové).

Výčet neznámého by mohl být podstatně širší, při svých toulkách po středohoří stále nalézám zajímavé drobnůstky, na velké objevy čeká určitě Lovoš, v okolí Lovosic byly odkryty v poslední době nesčetné nálezy, ale Lovoš, nutně s Lovosicemi spojený zůstává nepovšimnut.

Ladislav Buka
KČT TJ Glaverbel Czech Teplice

Mapa převzata z mapy.cz.